Důvod našeho bytí, naší existence. Důvod, proč ráno vstát z postele. Důvod, proč stojí za to, přečkat to zlé.

Název se skládá ze dvou japonských slov:

iki (生き), což znamená „život“ či „žít“ a

kai (甲斐), což se dá přeložit jako „dopad (efekt)“, „výsledek“, „ovoce“, „mít hodnotu“, „úžitek“ či „přínos“. 

Dohromady se tato slova vyslovují jako ikigai, nikoliv ikikai. Píše se, jak to zní.

Ikigai je koncept pocházející z Japonska a má velice širokou definici. Točí se kolem smyslu našeho života, respektive toho být si vědom smyslu svého bytí.

Odkud se ikigai bere?

Ikigai je průnikem několika oblastí. Nachází se uprostřed toho, co milujeme, v čem jsme dobří, co svět potřebuje a čím se zároveň uživíme.

Většina lidí vykonává povolání a pár lidí vykonává poslání. Přitom jakékoli povolání se může stát posláním. Možná jste na těchto pár lidí už někdy narazili.

Kdykoli na někoho takové narazíme, tak to zpravidla okamžitě poznáme. A jakmile to poznáme, vyvstane v nás myšlenka vycházející z intuice „Ten člověk je na správném místě. Je tam, kde má být.“

Naše místo ve světě a s ním i pocit štěstí a hlubšího naplnění nalezneme v momentě, kdy objevíme své ikigai, svůj důvod bytí a žijeme v souladu s ním.

Řekli jsme si, že ikigai je důvodem, proč ráno vstát z postele. Je to stav, který se dostaví, když vykonáváme poslání. Stav, kdy ráno s nadšením vstáváme a radujeme se, že je další nový den, kdy máme možnost dělat právě tohle. Nemusíme být nutně chirurgem, či generálním ředitelem velké společnosti nebo astronautem, abychom našli své ikigai. Může to být cokoli v čem nacházíme smysl a kde cítíme, že naše činnost dělá ve světě rozdíl, že děláme svět aspoň maličko lepším, než kdybychom tuto činnost nevykonávali.

Jak vypadá člověk, co nalezl své ikigai

Typickým představitelem člověka s ikigai je Jaromír Jágr. Ten už dlouho nehraje hokej pro peníze, pokud ho vůbec kdy pro peníze hrál. Je jedním z nejlepších hokejistů všech dob a vždy bylo zřejmé, že tento sport je tím, co ho hluboce naplňuje. Tato kombinace talentu, dřiny a jeho lásky k hokeji bylo tím, co si získalo srdce jeho fanoušků. Nejen, že své fanoušky bavil a baví svou hrou, ale navíc je i motivuje. Dělá jejich život příjemnějším. Člověka vždy fascinuje sledovat a nechat se inspirovat lidmi, kteří našli své ikigai a žijí jej. Je v nás nějak zakódováno cenit si a obdivovat ty, kteří dávají světu své dary a Jaromír Jágr je jedním z takových lidí. Ano, tohle je ikigai.

Kde své ikigai hledat?

Je to něco, co vychází zevnitř. Je to něco, co již v sobě dávno máme. Jen to čeká, až to najdeme. Jak poznáme, že jsme to našli? Poznáme to. Nebude to ale něco, co proběhne náhle z čista jasna. Budeme si všímat drobných změn, kterým nebudeme zpočátku přikládat takovou váhu, až najednou si uvědomíme, že je to tady. Neobjevilo se to z ničeho nic, ale pomalu se to prodíralo na povrch.

Všimneme si toho, jakmile se to začne manifestovat ve světě kolem vás. Lidé nás chválí za to, co děláme. Cení si toho, co děláme a jak to děláme. Chodí si za námi pro radu v oblasti, v které děláme. A často rádi poslouchají o tom, co děláme, protože z našeho vykládání vyzařuje nadšení a vášeň pro to, co děláme.

Jedná se o pár příkladů toho, jak jej můžeme rozpoznat, pokud jsme jej ještě nenašli. Ikigai tedy není něco, co nejprve musíme nalézt tam venku, aby se to pak přeneslo směrem dovnitř. Jakmile nalezneme své ikigai, tak svět venku nám dá najevo, že jste jej našli. Začne to reflektovat. Svět venku je dokonalým zrcadlem, kterému neunikne jediný detail našeho vnitřního světa, a které vše do posledního detailu odráží nazpět.

Jak jej ale nalézt?

Jakmile pochopíme, že je to něco, co se hledá a vytváří uvnitř v našich myslích a v našich srdcích, tak víme, kam se po tom dívat. Někteří své ikigai nalezli již v dětství, jiní jej objeví v dospělosti a někteří jej neobjeví nikdy, protože se málo obraceli do svého nitra, aby jej našli. Pokud neznáme své ikigai, tak jednoduše zkoušíme různé činnosti a vnímáme, jaké pocity v nás vyvolávají. Pokud nám dané činnosti nic neříkají, tak vyzkoušíme jiné. Často je to pouze o pokusu a omylu.

Nicméně život nám poskytuje určitou nápovědu. Navádí nás správným směrem. Jednou z věcí, co nás může navést správným směrem, je pozorovat k čemu inklinujeme, případně k čemu jsme inklinovali v dětství. Bylo to kreslení? Bylo to stavění lega? Bylo to zpívání? Bylo to zkoumání brouků a jiných bytostí přírody?

Často se naše ikigai nalézá tam, kde se kombinují činnosti, které pro nás byly, či stále jsou hrou, zatímco druhým mohou připadat jak nuda, dřina nebo dokonce utrpení.

Proč se jej vůbec pokoušet nalézt?

Ikigai je jedním z důležitých dílů skládačky zvané spokojený a naplněný život. Nesmíme si to ovšem plést s jednoduchým životem. Takový život ani neexistuje. Jednoduchý život je jakási fáma vytvořená marketingem a jinými skupinami, které se nás snaží přesvědčit, že něco takového existuje a že k tomu, abychom se tam dostali, tak si potřebujeme koupit produkt. Konkrétně produkt A. A když náhodou produkt A nefunguje, tak to určitě bude produkt B. Možná C, či D. Ani D nepomohlo? Tak to bude určitě E!

A tak dokola.

Ikigai je stavem mysli, kdy se náš život nachází v relativní rovnováze. Spokojenost z pracovního života se prolíná do každé další oblasti našeho bytí. Pozitivně ovlivňuje rodinný život, partnerský, přátelský, ovlivňuje naše duševní i fyzické zdraví. Ikigai je zároveň o střídmosti a o spokojenosti. O radosti z maličkostí a žití v přítomném okamžiku. Je to o tom vědět, kdy máme dost. Je to o tom cítit vděčnost za vše, čeho se nám v životě dostalo.

A co to má společného s finanční svobodou?

Finanční svoboda nám pomáhá jít si za svým ikigai, aniž bychom se museli vzdát materiálního zajištění, pokud si na ně nedokážeme touto činností, tedy naším ikigai, vydělat. Je to o tom nevzdávat se svých snů na úkor snů jiných, jako třeba zajištění blahobytu naší rodiny. Jakmile je člověk finančně svobodný, pak se může stát skutečně svým pánem a říct jak „ano“, tak „ne“ čemukoli v životě podle toho, jak to cítí, aniž by tím ohrožoval materiální zabezpečení nejen sebe, ale i svých blízkých.

Proto je tak důležité, aby se každý člověk na této planetě stal finančně svobodným a zajištěným. Ne proto, aby už nikdy v životě nemusel hnout prstem, ale proto aby se měl možnost sám rozhodnout nejen co bude dělat, ale kdy to bude dělat a třeba i kde to bude dělat.