„Náš největší úspěch není v tom, že neupadneme, ale že vstaneme pokaždé, co jsme upadli.“

– Konfucius, čínský filozof

Někteří se zdají být přirozeně úspěšnější než ostatní, zatímco jiní se naopak zdají být věčnými smolaři. Ale je tomu opravdu tak, že jedni mají tolik štěstí, že cokoli, na co sáhnou, se promění ve zlato, zatímco těm druhým se neustále lepí smůla na paty a nemohou se jí zbavit, ať se snaží sebevíc? Co když je to jen naše zdání a ve skutečnosti tady běží o něco jiného?

Náhoda, štěstí, neštěstí. Ty hrají v našich životech důležitou roli, ale ne klíčovou. Slouží pouze jako jakési zesilovače našich rozhodnutí a našich reakcí na každodenní situace, kterým jsme vystaveni. Klíčovým tak není, jestli máme zrovna štěstí nebo neštěstí, ale jak se s tím vypořádáváme. Společnost se nás snaží přesvědčit, že náhoda má mnohem větší zásluhu na úspěchu i neúspěchu, než jak tomu doopravdy je. Pro úspěšné je samozřejmostí, že náhoda je jednou z důležitých ingrediencí úspěchu, každopádně tou nejdůležitější je náš životní postoj. Ten se odvíjí od našich přesvědčení a ta potom určují, jak reagujeme na okolnosti, kterým jsme vystavováni.

Společně se podíváme, jak můžeme přemýšlet nad štěstím a neúspěchem a jak s nimi pracovat. Cílem je přeměnit nezdary v příležitosti, které mohou vést k úspěchu. Když si dá člověk tu práci a zamyslí se nad životem, tak si uvědomí, že každému se občas poštěstí, ale taky se občas nezadaří. Nezdarům nikdo neunikne a stejně tak ani úspěchům.

Za vším hledej cykly

„10 % života je o tom, co se ti přihodí a 90 % života je o tom, jak na to zareaguješ.“

– Scotty Bowman, hokejový trenér

Jednou jsme dole, jednou jsme nahoře. Jsou dny, kdy se cítíme doslova neporazitelní a jsou dny, kdy bychom nejraději ani nevylézali z postele. Receptů, jak se s tím vypořádat je mnoho a v tomto článku si jeden takový nabídneme.

Můžeme se dívat na život, jako na sérii mnoha různých cyklů, mezi které můžeme zařadit i náhodu. Jednou se nám daří vše, na co sáhneme a jindy se nám všechno bortí pod rukama. Můžeme si to představit jako vlnu, po které se vezeme. Než se tomu bránit, je lepší se s tím smířit a naučit se po ní jezdit.

Štěstí i neštěstí začneme vnímat jako přechodné záležitosti. Smutek, bolest, neúspěch můžeme vnímat jako něco, co pomine a můžeme začít k tomu podle toho přistupovat. Stejně tak i štěstí, radost, úspěch můžeme začít vnímat jako pomíjivé. To nás přiměje nebrat je jako samozřejmost a naučí nás to si jich více vážit. Nic nám nebrání vytěžit z pozitivních okamžiků maximum. Ale nic nám také nebrání vytěžit maximum z toho, co považujeme za negativní. Tímto se dostáváme do stavu vědomého růstu, kdy přebíráme kontrolu a zodpovědnost za náš život. Pak je jen otázka, jaká je naše cílová stanice, čeho chceme dosáhnout, nebo kým se chceme stát. Podle toho totiž budeme s okolnostmi, v kterých se ocitneme, pracovat.

Člověk, který neví, co chce od života, je jak loď bez kormidla. Je unášena vlnami tam, kam zrovna vane vítr. Ještě větší problém nastává v případě, kdy špatné situace ještě zhoršujeme. Často v nich vidíme jedinečnou příležitost být obětí. Jako oběti se můžeme litovat a být litováni druhými. Negativní vlny tím jen posílíme a celá situace se zbytečně komplikuje. Krátkodobě nám to může přinášet určitou míru útěchy díky tomu, že se můžeme litovat a zříct se odpovědnosti, ale dlouhodobě si tím víc škodíme.

Co kdybychom k tomu přistupovali naopak? Co kdybychom se snažili minimalizovat dopad negativních vln? A co kdybychom k tomu ještě maximalizovali dopad pozitivních vln? Jak by mohl náš život časem vypadat?

Smůla

„Pravdou je, že jen máloco se člověk může naučit z úspěchu.“

– Howard Marks, investor a spisovatel

„Ten, kdo neochutnal to hořké, nemá nárok na to sladké a ani to vskutku neocení.“

– Gottfried Wilhelm Leibniz, matematik a filozof

Dlouhou dobu jsem byl přesvědčený, že úspěch a neúspěch jsou do velké míry odrazem mých genů a toho co mi bylo nebo nebylo od přírody dáno. Ale toto přesvědčení nemohlo být dál od pravdy. Je to nesmysl, ale přesto mi dlouho trvalo, než jsem pochopil, že úspěch i neúspěch jsou především odrazem mého postoje k životu.

Výměnu píchlého kola na autě za nepříznivého počasí a podobné situace často vnímáme mnohem horší, než ve skutečnosti jsou. V daný moment se chováme, jako by to byl konec světa. Přitom na to za pár dní zapomeneme. Místo toho abychom se na takové okamžiky plně soustředili a s klidnou hlavou se pokusili celou situaci co nejkonstruktivněji a co nejrychleji vyřešit, tak nadáváme, vyčítáme, obviňujeme a celé to jen zbytečně zhoršujeme. A to bohužel často nejen pro nás samotné, ale i pro lidi v našem okolí. Náš vztek si vybíjíme na druhých a ti, pokud se nad to nepovznesou, nám to buď oplatí, nebo si to vybijí na někom jiném. Je to jak začarovaný kruh.

Pokud se nám ale nad nepříjemnost podaří povznést, můžeme si veškerou negativní energii uložit na později, kdy ji přeměníme v něco pozitivního. Můžeme se dokonce naučit podobné situace vnímat jako příležitosti k vědomému růstu. Jako něco hořkého, díky čemu později o to víc doceníme to sladké. Takový přístup vyžaduje pravidelný cvik a snahu být bdělý. Zabere to čas, a ne za každé situace se to podaří. Cílem není být dokonalým, cílem je zlepšit se.

S odstupem času se dokonce některé negativní zkušenosti transformují. Zkuste si vybavit některé bolestivé události z minulosti. Nejste za některé z nich dnes dokonce vděční? Možná díky tomu, že vás přinutili se změnit a vyrůst? Šťastné chvíle dělají život hezkým, ale nevedou k sebepoznání a růstu. Bolestivé chvíle naopak vedou k osobnímu růstu a dávají životu hloubku. Ale jak růst, tak hloubka nepřicházejí automaticky. Musíme tomu jít naproti a být ochotni se nad negativní události povznést a přerůst je, abychom je mohli překročit.

Alchymie úspěchu

Existují v podstatě jen dvě věci, co rozhodují o našem úspěchu. Tou první je kvalita našich rozhodnutí a tou druhou je náhoda. Pokaždé když se nám něco přihodí máme možnost se rozhodnout, jak zareagujeme. Je to o tom naučit se rozhodovat a reagovat takovým způsobem, aby to vedlo k cíli, ke kterému se snažíme dostat.

Svůj osud kontrolujeme našimi rozhodnutími, jako například:

• rozhodnutím, na co soustředíme svou pozornost,
• rozhodnutím, jak si interpretujeme události v našem životě,
• rozhodnutím, co dělat, abychom si vytvořily výsledky, které chceme vidět.

Se správnými rozhodnutími nám pomůže, když víme, co vlastně od života chceme. A s tím nám může pomoct žebříček hodnot.

Co je pro nás nejdůležitější? Svoboda? Láska blízkých? Úspěch v práci? Pevné zdraví? A jaké je pořadí našich hodnot? Je zdraví výš než svoboda? Je láska blízkých výš než zdraví? To vše definuje, kým jsme a jaký příběh si o sobě vyprávíme. Podle toho si potom interpretujeme události v našem životě. Můžeme tak být buď hrdiny nebo obětmi. Rozhodnutí je jen a jen na nás.

Jak zvýšit šance na úspěch

Zmíníme si pár tipů na to, jak si dlouhodobě zvyšovat šance na úspěch a zároveň minimalizovat pravděpodobnost nezdaru. Vše je vyzkoušeno a ověřeno nespočtem lidí, kteří dosáhli toho, po čem toužili. Jedná se o časem prověřený recept.

1)    Vědět, co vlastně chci

Život trestá příliš obecná přání a naopak odměňuje ta, co jsou konkrétní. Vědomé přemýšlení je především o kladení si otázek a snaze najít odpovědi. Pokud chceme být zmatení a přivodit si bolest hlavy, tak není nic lepšího než si pokládat vágní otázky. Pokud chceme schopnost myslet jasně, vidět věci jasně, a především dosahovat výsledků, pak si musíme klást otázky, které jsou specifické a jdou k věci. 

Je celkem zřejmé, že dostaneme jiné odpovědi na otázku „jak se stát bohatým?“ než na otázku „jak dosáhnout čistého jmění ve výši 10 milionů korun do 5 let?“. Odpovědi na první otázku budou hodně obecné a hůře se nám budou definovat akční kroky než v případě druhé otázky. Je potřeba určit si co chci, což vychází z žebříčku hodnot a zároveň by to mělo být v souladu s ním a ne v rozporu.

2)    Naučit se prioritizovat

„Čas je vymyšlená věc. Říkat „já nemám čas“ je jako říkat „já nechci“.“

– Lao-c´, filozof

Je potřeba trénovat schopnost odlišovat to důležité od toho nepodstatného. Co je podstatné a nepodstatné, se může člověk od člověka lišit v závislosti na žebříčku hodnot. Člověk, co má v žebříčku hodnot na prvním místě zdraví bude upřednostňovat jiné činnosti, než kdo má na prvním místě úspěch v práci.

Schopnost prioritizovat nám pomůže lépe se rozhodovat v obtížných situacích, jako jsou například hádky. Je pro nás důležitější vyhrát hádku, nebo mít dlouhodobě naplňující vztah? Nebo jinak řečeno, je pro nás důležitější vyhrát bitvu i za cenu toho, že prohrajeme válku?

Odpověď určí váš přístup k dané situaci. Jinak se budeme chovat, když budeme mít na paměti náš dlouhodobý záměr, než když se soustředíme pouze na žár emocí v daný okamžik.

Je dobré mít na paměti taky to, že čemu věnujeme naši pozornost, tomu věnujeme naši energii a to potom roste. Takže pokud se nám něco nelíbí a věnujeme víc pozornosti a energie ztěžování si, než snaze problém vyřešit, pak problém nevyřešíme, ale jen jej zhoršíme. Naučme se nakládat s časem jako s tím nejcennějším, co máme. Potom si dvakrát rozmyslíme, čemu budeme věnovat pozornost, jestli bezduchému brouzdání na facebooku nebo například procházce s blízkými.

3)    Být vytrvalý

“Pošetilí si přejí a reptají, moudří pracují a jsou trpěliví.”

– James Allen, spisovatel

Vytrvalost je důležitější než intenzita a dětské krůčky jsou také kroky dopředu. To, co děláme jednou za čas není tím, co formuje náš život, ale to, co děláme pravidelně.

“Nemám z čeho šetřit.” Takhle nikdy nenašetříme nic. Musíme začít teď a je jedno jestli to bude symbolická jedna koruna měsíčně. To nejdůležitější je začít. Pokud se někam chceme dostat, do nějakého vytouženého cíle, tak se musíme vydat na cestu. Každá cesta začíná prvním krokem a pokud se na cestu ani nevydáme, tak se nikdy nikam nedostaneme.

4)    Vytvořit si seznam toho, co mě posouvá dozadu

Není to pouze o tom, co dělat, ale především o tom, co nedělat. Jim Collins ve své knize „Jak z dobré firmy udělat skvělou“ píše, že seznamy věcí, co nedělat jsou dokonce důležitější než seznamy toho, co dělat. Má sice na mysli firmy a jejich aktivity, ale týká se to i lidí a jejich osobních úspěchů a neúspěchů.

Myšlenka za tím je docela jednoduchá. Jakmile se věnujeme jedné činnosti, tak automaticky říkáme „ne“ všemu ostatnímu. Zatímco jsme se s někým dohadovali na twitteru, nebo se rozčilovali nad nějakými komentáři na youtube, mohli jsme číst zajímavou knížku, naučit se pár slovíček cizího jazyka, nachystat si dobré jídlo, jít ven na procházku nebo trávit čas s někým blízkým. Alternativ k dispozici je hromada, avšak naše schopnost věnovat se více činnostem najednou je omezená.

Naše šance na úspěch, ať už se týkají čehokoli, můžeme zvýšit tím, že si vědomě budeme vybírat ty aktivity, které nám dlouhodobě mohou s úspěchem pomoci. Jsou aktivity, které jsou neutrálního charakteru a jedná se tak spíše o formu prokrastinace. Jako příklad si můžeme uvést sledování vtipných videí s domácími zvířátky, anebo brouzdání po e-shopech a pokukování po nových věcech, co nepotřebujeme a ani neplánujeme kupovat. Pak tam jsou ovšem aktivity, které nám škodí a jsou v konfliktu s našimi cíli. Typickým příkladem jsou zlozvyky jako kouření, trávení příliš času na sociálních sítích, nebo utrácení peněz za zbytečnosti. Dlouhodobě na něčem pracujeme a snažíme se v tom posunout. Uděláme dva kroky dopředu a pak se věnujeme vědomě něčemu, často nějakému zlozvyku, který nás posune o krok nazpět. Otázkou je, kde bychom mohli být, kdyby se nám podařilo veškeré kroky nazpět eliminovat?

Je to o tom, co doopravdy v životě chceme

Ono v konečném důsledku je to jen o tom, jestli něco chceme nebo ne. Pokud to skutečně chceme, tak to dřív nebo později získáme. Pokud to nechceme, tak ne. Velice často pro nás bývá obtížné rozpoznat a natož připustit, že některé věci nechceme, ale jen tvrdíme, že chceme.

Jakmile si v tom uděláme jasno, tak najednou bude mnohem snazší rozpoznat, kam vykročit a co udělat. Stačí si sestavit žebříček hodnot, tzn. toho, co v životě chceme a začít hledat cesty, jak to získat. Tak jednoduché to je. My si to jen zbytečně komplikujeme tím, že jsme netrpěliví a marníme čas pochybováním a hledáním výmluv, proč to stejně nakonec fungovat nebude.

Stojíme na kraji arény, pozorujeme a kritizujeme hlasitě ty, co mezitím v aréně bojují. Zároveň jim v duchu závidíme. Oni udělali to, co víme, že jsme měli už dávno udělat taky, ale pořád jsme se neodhodlali, protože se bojíme. Oni vykročili do arény. A to nejpodstatnější je, že většina z nich vykročila navzdory toho, že se bála.

Je na čase vykročit.

“Ti, kteří měli v životě navzdory svým schopnostem smůlu, nakonec povstali a zvítězili.”

– Edward O. Thorp, investor a matematik