Shrnutí decentralizace

Globalizace byla poháněna snahou snižovat náklady a zvyšovat zisky. Toto způsobilo masivní přesun výroby do Asie. Asie v čele s Čínou byla velice atraktivním regionem, a to ze dvou hlavních důvodů. Levná pracovní síla a levná energie. Obojí představuje velkou část výrobních nákladů prakticky jakéhokoli produktu. Výroba na Západě se neustále zdražovala s tím, jak rostla životní úroveň obyvatelstva.

Spousta továren jak z Evropy, tak ze Spojených států migrovala na Východ, kde mzdy byly zlomkem toho, co se běžně platilo na Západě. Navíc energie v tomto regionu (Asie) pocházela především z uhelných elektráren, což je dlouhodobě jedním z nejlevnějších zdrojů energie. S výrobou v Asii tak začalo místní obyvatelstvo bohatnout a celý region začal prosperovat. S narůstající životní úrovní, začaly narůstat mzdy a s tím i výrobní náklady firem. Ceny energií začaly narůstat také, jelikož s rostoucím blahobytem se místní začali více soustřeďovat na kvalitu životního prostředí. To znamenalo zavádění nových technologií, které snižovaly množství emisí. Začalo se tak s výstavbou elektráren, jenž jsou daleko šetrnější vůči přírodě, což se promítlo právě do nárůstu cen energií, protože tyto zdroje energie jsou oproti tradičním uhelným elektrárnám nákladnější.

Mnoho výhod, které původně motivovaly firmy k přesunu výroby ze Západu na Východ, tak vymizelo. Mezitím však docházelo k inovacím v oblasti automatizace, jež redukuje roli manuální práce, a to nejen ve výrobě. Výroba se tak pomalu navrací tam, odkud původně migrovala. Nejen, že se vrací zpět, ale má možnost více se rozšířit právě díky automatizaci. Mzdy dnes tvoří daleko menší část nákladů a cena energie je srovnatelná jak na Východě, tak na Západě. Výroba se bude postupně více lokalizovat a bude mnohem blíže koncovým zákazníkům. Namísto obřích továren v Číně vznikne velký počet továren menších roztroušených po celém světě.

Úpadek tradičních médií dává prostor neomezenému počtu menších nezávislých zdrojů informací. Mainstreamová média byla reprezentována hrstkou velkých společností, kdežto platformy, které jsme si zmínili v předchozím díle, dávají hlas prakticky komukoli, kdo je schopen přilákat publikum. Tato decentralizace nám tak dává přístup k širšímu spektru informací, které budou hůře manipulovatelné a odolnější vůči cenzuře. Pokud je dnes názor reportéra či žurnalisty v rozporu s tím, co si jeho zaměstnavatel, zastupující nadnárodní korporaci, přeje reportovat, pak takový člověk jednoduše nedostane prostor nebo je propuštěn. Pokud má ale reportér či žurnalista možnost komunikovat přímo se svým publikem prostřednictvím platformy jako je Spotify, či Substack, a tato platforma se rozhodne z jakéhokoli důvodu znemožnit mu publikování, tak se může přesunout na platformu jinou a publikum ho bude jednoduše následovat. Takovýto model je daleko robustnější a odolnější vůči snahám filtrovat a jinak manipulovat s informacemi.

Vzdělání bylo doposud zprostředkováváno pouze centralizovanými institucemi jako jsou základní, střední, vysoké školy a učiliště. Teď máme k dispozici celou škálu alternativ, které jsou dostupné po internetu. Člověk tak může být kdekoli na světě a může se učit téměř čemukoli a to kdykoli. Pokud nejsme spokojeni s tím, co nabízí osnovy škol, můžeme sáhnout po alternativě, která nám nabízí to, co hledáme. Může to být online kurz zprostředkovaný univerzitou ve Spojených státech, může to být lektor cizího jazyka z jakékoli země ve světě, může to být specialista z jakéhokoli oboru, může to být vzdělávací aplikace na tabletu či mobilu. Tato decentralizace vzdělání nám tak poskytuje přístup k nepřebernému množství materiálu a k obrovskému počtu lidí, jenž jsou schopni nám pomoci tento materiál vstřebat.

Snahou minulého článku bylo také vidět zdravotnictví a zdraví člověka v jiné perspektivě. Ještě před pár lety bylo naše zdraví do velké míry závislé na našem praktickém lékaři a jeho kvalitě. On či ona bývali tou branou, co nám umožňovala návrat k našemu zdraví v případě, kdy bylo podlomeno. Museli jsme se spoléhat na to, že nám budou schopni poradit a pomoci nám naše zdraví navrátit. Případný úspěch či neúspěch, ať už se to týkalo jakéhokoli aspektu našeho zdraví, byl přímo závislý na hrstce lidí. Pokud nám tito lidé nebyli schopni pomoci, tak jsme byli často odsouzeni k neúspěchu. Naštěstí dnes můžeme konzultovat naše zdraví s nepřeberným množstvím specialistů jak z oblasti konvenční, tak i alternativní medicíny. Vznikají nové instituce, které aplikují nové formy léčby. Mnohé z těchto institucí praktikují celostní přístup. Pokud nám dnes náš praktický lékař spolu s doporučeným specialistou nejsou schopni poradit, můžeme se snadno obrátit na jiné doktory a specialisty. V nepolední řadě budeme daleko méně závislí na zdravotním systému, jelikož se více zaměříme na prevenci a aktivní snahu starat se o naše zdraví. Nedojdeme k tomu z čista jasna z důvodu nějakého osobního osvícení, ale donutí nás k tomu okolnosti. Výdaje na zdravotnictví neustále narůstají a stávají se stále větší položkou osobních výdajů. To nás nakonec přiměje jít cestou, která je méně nákladná a zároveň daleko účinnější. Touto cestu není nic jiného než zmíněná prevence.

Netřeba se bát, je potřeba se připravit

„Abyste byli placeni v budoucnosti, musíte žít v budoucnosti.“

– Naval Ravikant, investor a filosof

Je důležité mít k dispozici kvalitní zdroje informací. To je krok číslo 1. Další nesmírně důležitý krok je naučit se informace vyhodnocovat. Ti nejbystřejší jsou schopni dlouhodobě zvažovat několik zcela protichůdných myšlenek, názorů či konceptů. Pokud chceme být zdraví, úspěšní, bohatí, a především šťastní a naplnění, tak musíme převzít odpovědnost do našich rukou a naučit se mít otevřenou mysl a kriticky přemýšlet. Jen tak se nám otevřou dveře k těm nejdůležitějším informacím a největším příležitostem. Jiná cesta není.

V prvním díle jsme mluvili o tom, jak bychom měli vnímat svět a naši cestu tímto světem. Život nám neustále nabízí nepřeberné množství cest, kterými se můžeme vydat. Většina lidí cestuje životem nevědomě. V nějakém okamžiku zapnuli autopilota a přenechali tak rozhodnutí, jakými cestami by se měli vydat, na okolnostech. S tím zároveň přenesli veškerou odpovědnost za svůj život na své okolí. Taková cesta vyžaduje nejméně úsilí, ale zároveň je tou nejbolestivější, jelikož se člověk neustále cítí jako oběť. Dobrou zprávou je, že toto lze změnit ve vteřině. Stačí vypnout autopilota a překalibrovat směr, kterým kráčíme. Nějakou chvíli potrvá, než se dostaví zpětná vazba ve formě pozitivních výsledků. Jakmile se ale začnou dostavovat, máme vždy možnost upravit směr podle našich potřeb a přání. Celý život by měl být o vědomém bytí, kdy se snažíme materializovat to, co bychom rádi prožívali, čím bychom byli rádi obklopeni.

Obrázek výše zobrazuje všechny životní cesty, které nám byly otevřené spolu s těmi, které se před námi otevírají každý následující moment. Možnost volby máme vždy ve svých rukou a to nehledě na okolnosti. Co nemusíme mít vždy plně pod kontrolou, je výběr možností, z kterých lze vybírat. Další věcí, co nemusíme mít vždy plně pod kontrolou, jsou důsledky našich rozhodnutí. To ovšem neznamená, že s tím nelze pracovat. Naopak. Máme velký prostor pro manévrování, ale musíme se s tím naučit pracovat.

Většina lidí vnímá život lineárně a příliš se nezaobírá alternativami, jež jim život nabízí. Zítřek tak zpravidla vidí, jako věrnou kopii dneška, což se opakuje den za dnem. Toto není samo o sobě ničím špatným, pokud je splněn jeden základní předpoklad a to ten, že se jedná o vědomé rozhodnutí dané osoby. Jsou lidé, kteří dělají den za dnem to samé a jsou přesto šťastni. Důvod je ten, že ví, co dělají a chtějí to dělat nadále, jelikož v této činnosti nacházejí naplnění.

Avšak i takto prostá cesta nebude nikdy přímkou. Do cesty se připlétá spousta neočekávaných situací, což dělá náš život zajímavým a naší životní cestu klikatou. Obrázek výše tak reprezentuje způsob, jakým bychom neměli vnímat náš život. Je nemožné, abychom byli schopni předvídat vše, co se může v životě přihodit. Co ale možné je, je naučit se vnímat určité trendy a vidět je dříve než ostatní. Trendy jsou větrem do plachet, pokud se s nimi naučíme pracovat. Pokud s nimi ovšem bojujeme, tak se stávají protivětrem, co brání našemu pohybu vpřed.

Ideálně se náš život snažíme vnímat podobně, jak je zobrazeno na obrázku níže. Nacházíme se teď v určitém bodě a před námi je několik cest, kterými se můžeme vydat. Spousta cest chybí, jelikož o těchto cestách ani nevíme. Občas se o nich dozvíme až zpětně. V mnoha případech nám tyto cesty mohou pomoci vidět druzí. 

Jakmile jsme si vědomi možností, které jsou nám otevřené, tak můžeme přistoupit k dalšímu kroku. Na základě našich snů, cílů a plánů si určíme, které z oněch cest nás tam mohou dovést. Tím vyřadíme ty cesty, které pro nás nejsou žádoucí. Toto nám mimo jiné může pomoci určit, co bychom také neměli dělat. Není to pouze o tom dělat určité věci, ale zároveň nedělat věci jiné. Jako příklad si můžeme uvést dva extrémy. V tom prvním jsme úspěšnými a uznávanými lidmi v našich oborech, co jsou finančně svobodní, žijí naplněný rodinný život, mají pevné zdraví a jsou obklopeni lidmi, kterým na nich záleží, a s kterými sdílní podobné hodnoty. V tom druhém jsme se ocitli s podlomeným zdravím na ulici bez práce a bez rodiny.

Dalším krokem je tak udělat maximum proto, abychom šli po těch cestách, po kterých chceme jít. Jinými slovy je potřeba jít štěstí naproti. Pokud chceme být například dobrými investory, pak se snažíme dělat to, co dělají ti nejlepší investoři a zároveň se snažíme nedělat to, co dělají ti nejhorší investoři. Tímto zvyšujeme naše šance na úspěch. Podobná šablona se dá aplikovat prakticky na cokoli jiného v našem životě. Není to o ničem jiném než o aktivní snaze zvyšovat pravděpodobnost našeho úspěchu.

Cesta za úspěchy začíná osobní analýzou, kdy se sami sebe tážeme, co bychom rádi od života dostali, co nás naplňuje, kým a čím bychom byli rádi obklopeni. Jednoduše řečeno vyslovíme naše sny. Jakmile víme, co od života chceme, tak se za tím můžeme vydat. Ze snů se tak stanou cíle. Ty budeme pravidelně revidovat. Abychom se k našim cílům dostali, potřebujeme plány. Tyto plány spolu s cíli se stanou součástí mapy, kterou budeme používat pro navigaci světem. Na základě plánů, pak definujeme konkrétní akční kroky, které uskutečňujeme. Je nemožné určit všechny nezbytné kroky hned v počátku. Co ale možné je, je stanovení prvního kroku.

Jak se říká „cesta dlouhá tisíc mil začíná prvním krokem“. Jakmile uděláme první krok, tak okamžitě získáváme zpětnou vazbu. Někdy se ovšem může zdát, že se neděje nic. V takovém případě uděláme další krok a další a další. Sledujeme, jaké výsledky se dostavují a podle toho upravujeme kurs.

Musíme být trpěliví a věřit procesu. Takový proces však musí být postaven na reálných očekáváních. V nastavení správných (a reálných) procesů nám pomáhají mentoři a to v různých podobách. Mohou to být osobní kouči, lektoři, knihy, blogy, podcasty apod. Snažíme se dělat to, co úspěšní dělali před námi. Recept je vždy stejný. Ti nejúspěšnější mají několik společných charakteristik, které se můžeme pokusit osvojit. Takoví lidé myslí sami za sebe a nedovolí, aby jim kdokoli či cokoli stálo v cestě za jejich odvážnými cíli. Mají velmi kvalitní mapy pro navigaci světem, které jim pomáhají rozhodnout se co dělat, jak to dělat a kdy to dělat. Zároveň neustále vyhodnocují, zda jsou mapy, co používají, věrohodné. Jinými slovy, neustále je testují s cílem upravit je, kdykoli dospějí k závěru, že obsahují chybné informace. Jsou vytrvalí ve svých snahách, jelikož jejich touha dosáhnout stanovených cílů, je silnější než diskomfort a bolest, kterým jsou cestou vystavováni. Další vlastnost, kterou mají, je větší vize v porovnání s ostatními. Touto schopností buďto oplývají přirozeně nebo ví, jak ji získat od druhých, kteří tuto schopnost mají. Dokážou vidět věci jak v širší perspektivě, tak i v drobných detailech.

Vše výše zmíněné jsou dovednosti, jež si může do určité míry osvojit prakticky kdokoli. Potřebujeme k tomu vůli a dostatečně silnou touhu spojenou s vytrvalostí a trpělivostí. Zopakujeme si, že se můžeme inspirovat a učit od těch nejlepších. Tito lidé se rádi dělí o své zkušenosti. Prozrazují, co fungovalo a co nefungovalo. My se tak můžeme soustředit na věci, které fungovaly a aplikovat je v našich životech. Zároveň víme, co nefungovalo, a tak se tomu můžeme vyhnout a ušetřit si úsilí a čas.

„Vytrvalost je důležitější než načasování. Experimentování (pokusy a omyly) je důležitější než štěstí. Je jen otázkou času, než to vyjde.“

– Naval Ravikant, investor a filosof

Způsobů, jak se dostat tam, kam bychom se rádi dostali, je spousta. Nechat se inspirovat lidmi, kteří dosáhli toho, po čem my sami toužíme a následovat je v jejich stopách, je jednou ze „zkratek“ na cestě za úspěchem. Můžeme se snažit razit si cestu vlastní a spoléhat se sami na sebe, nicméně proč se snažit znova objevovat kolo. Namísto toho můžeme náš úspěch stavět na zkušenostech lidí, co to dokázali před námi a dostat se tak ještě dál. Časem to můžeme být my, kdo bude inspirací a rádci generacím po nás.  

„Ti nejlepší investoři jsou filozofové. Studují historii a jsou dobří v rozpoznávání vzorců (chování a událostí).“

– Naval Ravikant, investor a filozof

Z čeho poskládat mapu světa?

Prakticky jakýkoli problém, s kterým se potýkáme buďto dnes, nebo s kterým jsme se potýkali v minulosti, byl podobný problém, co řešil někdo před námi. A je velice pravděpodobné, že o tom napsal i knihu.  

„Chudí lidé mají velkou televizi. Bohatí lidé mají velkou knihovnu.“

– Jim Rohn, podnikal a spisovatel

Knihy jsou nedoceněným pokladem. Samozřejmě není kniha jako kniha, tak jako není film jako film. Je potřeba dobře vybírat. Můj seznam knih je z velké části inspirován úspěšnými lidmi, o kterých jsem přesvědčen, že se od nich mám ledacos učit. Tito lidé bývají někdy dotazováni, jaké knihy formovaly jejich pohled na svět, případně kterým z nich vděčí za svůj úspěch. Já pouze vyčkával na odpověď připravený s papírem a tužkou v ruce. Poznačil jsem si knihy, vyhledal si je a obstaral si ty, které mne oslovily. Pokud někdy kladli důraz na konkrétní knihu, pak jsem si takovou knihu pořídil bez ohledu na to, co jsem si o ní myslel. Jinými slovy ať už se mi podle obalu zamlouvala či nikoli, dal jsem si za cíl ji přečíst. 

„Ti nejlepší investoři tráví většinu jejich času chozením a čtením.“

– Naval Ravikant, investor a filosof

Následující knihy jsou výběrem těch, které na mě měly veliký dopad a co byly často doporučovány jedněmi z nejúspěšnějších investorů a podnikatelů. Nenechme se však oklamat. Z těchto knih těží člověk bez ohledu na to, čemu se věnuje či chce věnovat, jelikož prozrazují, jak svět ve skutečnosti funguje. Proto nám mohou poskytnout relativně pevné a stabilní základy toho, co může tvořit naši mapu pro navigaci světem.

Sapiens – Stručné dějiny lidstva, autor: Yuval Noah Harari

Evoluce všeho, autor: Matt Ridley

Černá labuť, autor: Nassim Nicholas Taleb

Antifragilita, autor: Nassim Nicholas Taleb

Myšlení rychlé a pomalé, autor: Daniel Kahneman

Knihy se zdají být tak prostou věcí, a přitom se jedná o jednu z nejcennějších věcí, které se nám může do rukou dostat. Lidé, co se celý život věnovali realizaci svých snů, ambiciózních projektů, nebo jednoduše vedli inspirativní život, shrnuli svůj příběh a svoje zkušenosti napříč desítkami let do jedné knihy. Přečtením takové knihy se nám dostává zprostředkovaně zkušeností, jejichž nabití člověk věnoval celý život.

„Nebuďte uvězněni vašim pohledem na svět a to, jak by měl svět podle vás vypadat, protože se ochudíte o příležitosti naučit se, jak se věci ve skutečnosti mají.“

– Ray Dalio, investor a spisovatel

Je důležité mít na paměti, že jedna věc je být si vědom vzájemných vztahů a spojitostí všech událostí kolem a druhá věc věřit tomu, že tomuto celému plně rozumíme. Nikdy nebude v našich silách toto vše pochopit. Proto je potřeba mít neustále otevřenou mysl a přistupovat ke všemu s pokorou, zvlášť k věcem, kterým nerozumíme, a o kterých prakticky nic nevíme. Co je určitě možné, je být si vědom toho, co se děje kolem nás a dojít čas od času k hlubšímu porozumění konkrétních dílů skládačky, které tvoří obraz, jenž nazýváme život.

Mnoho informací z výše uvedených knih dramatickým způsobem změnilo mé chápání světa. To se podepsalo nejen na tom, jakým způsobem investuji. Ovlivnilo to doslova každou oblast mého života. Jednou z věcí, co jsem si odnesl je, že studium je proces na celý život. Neustále je co objevovat a bude co objevovat. Je spousta věcí, co stále nevíme a je daleko více toho, co ani nevíme, že nevíme.

Když někdo řekne, že člověk zná pouze 4 % procenta vesmíru a pak dodá, že ani nevíme, co přesně tento zbytek tvoří, tak mě napadá otázka „pokud ani nevíme, čím je většina vesmíru tvořena a nemáme k dispozici ani přístroje, jak to zjistit, jak pak můžeme být schopni odhadnout, že známe 4 %? Jak můžeme vůbec kvantifikovat něco, co nejsme schopni změřit?“. Arogance lidské inteligence nezná mezí a málokdo je imunní (pokud vůbec někdo). Pokud je člověk k sobě upřímný, tak zjistí, že se mýlí poměrně často. Na tom ovšem zpravidla není nic špatného. Je to neoddělitelnou vlastností toho být lidskou bytostí. Nebýt schopen poučit se ze svých chyb je ovšem věc naprosto odlišná.

Další z věcí, kterou jsem si z těchto knih odnesl, co významným způsobem změnila můj pohled na svět, je tzv. klam zpětného hodnocení. Je to něco, čím trpíme všichni. Esence tohoto klamu je elegantně vystižena pořekadlem „po bitvě je každý generál“. Bývá velice snadné posuzovat události s odstupem času. Spousta souvislostí a důsledků se zdá naprosto zřejmá. Bohužel se většinou jedná o klam a za tento klam mohou především následující dva důvody. Tím prvním je tendence našeho mozku racionalizovat. Ten se podívá na situaci a napasuje na to fakta a přesvědčí nás, že to dává smysl i přesto, že to nemusí být vůbec pravda. Často tato racionalizace zní přesvědčivě, ale po bližším zkoumání dojdeme k závěru, že tomu tak není. Druhým důvodem, proč se většina událostí zdá zřejmá po tom, co k nim došlo, je fakt, že k jejich posuzování používáme informace, které jsme neměli dříve k dispozici. Bohužel tento sebeklam si málokdy uvědomujeme. Když vzpomínáme na danou událost, tak se na ní díváme očima člověka, který mezitím posbíral mnoho dalších dílu skládačky, které předtím neměl k dispozici. Pokud chceme být objektivní, tak je potřeba se vrátit v čase s tím, že se zároveň snažíme vybavit, co jsme v té době skutečně věděli a co ne. Pak jsme teprve schopni do určité míry danou situaci objektivně posoudit.   

Co mělo ovšem největší dopad na to, jak vnímám svět a moji roli v něm, bylo zjištění, že historie není utvářena velikány, ale obyčejnými lidmi a především trendy spolu s černými labutěmi, tj. nečekanými a většinou lidí nepředvídatelnými událostmi. Tradiční výuka ve škole nás ale přesvědčuje o opaku. Sám jsem býval donedávna přesvědčen, že směr vývoje je určován hrstkou lidí, co okupují významné pozice, a to především v politice. Objektivní výklad historie to však vyvrací. Dá se říct, že nikdo z nás po většinu času neví, která bije. Toto je také hlavním důvodem proč se ve světě investování diverzifikuje. Investor se může plést a je potřeba počítat s tím, že se dříve či později splete. To je součást hry. Musíme počítat s mnoha různými scénáři. Jsou ovšem případy, kdy se risk vyplatí. Těžko říci, kdy a v jakých případech, jelikož je to velice individuální. O čem jsem ovšem přesvědčen je to, že ten správný okamžik rozpoznáme a nikdo jiný krom nás samotných není a nemůže být schopen rozpoznat takový okamžik za nás. Důležité je být připravený a jít tomu naproti.

Kdo se ptá, ten se dozví

Kvalitní mapa pro navigaci světem nám jednak pomáhá rychleji se adaptovat novým podmínkám, a navíc nám umožňuje využít trendů a jakýchkoliv dalších nově přicházejících informací v náš prospěch.

Mimoto informací je záplava a jedna z kriticky důležitých dovedností je naučit se odlišit signál od šumu, s čímž nám pomůže právě tato mapa. Jakmile se naučíme odlišovat to důležité od nepodstatného, tak jsme schopni dělat kvalitnější rozhodnutí, a to nejen ve světě investování. Další výhodou je nabití větší svobody. Člověk je pak schopen lépe odlišit, co si zaslouží jeho pozornost a co je naopak ztrátou času. Tím získáme více volného času, který můžeme věnovat důležitějším věcem.

Často budeme muset naši mapu aktualizovat. Proto je důležité nelpět tolik na informacích, které známe a spíše lpět na schopnosti mít otevřenou mysl a být schopen kriticky přemýšlet. Ideálně přistupujeme k věcem s dostačenou dávkou pokory, která celý tento proces usnadňuje. Zpočátku to může být komplikované, nicméně je to otázkou zvyku. S procesem aktualizace mapy, stanovením cílů, plánů a akčních kroků nám pomáhají otázky. Čím lepší otázka, tím lepší odpověď. Schopnost klást dobré otázky je uměním.

A teď nastává ten okamžik, kdy to vše spojíme dohromady a lepidlem jsou právě otázky. Víme, jaké trendy nás do budoucna čekají. Víme, od koho a odkud sbírat informace. Máme sny a tím pádem máme i cíle a víme tak, kam se chceme dostat. Jednou z prvních otázek je, jak se tam dostat? Odpověď si neprozradíme, jelikož odpověď je individuální. Musíme se ptát každý sám sebe. A to opakovaně. A jak se říká „kdo se ptá, ten se dozví“. Odpovědi začnou přicházet, ale je potřeba jít tomu naproti tím, že je budeme aktivně vyhledávat a po celou dobu budeme mít otevřenou mysl. Nemusí to končit u jedné otázky. Otázek můžeme mít několik. Příkladem mohou být následující:

Jak využít trendů ve svůj prospěch?

Jakým způsobem a kde najdu nesmírně hodnotné investiční příležitosti a jak na nich mohu participovat?

Jak ochránit své investice a co nejvíce omezit možné riziko na minimum a zároveň být co nejvíce vystavený potenciálnímu profitu?

Jaké knihy nejvíce otevírají mysl a transformují vědomí člověka?

Jaké knihy bych měl přečíst, co bych si měl osvojit a nastudovat, abych byl připravený na ty největší příležitosti v následujících 20 letech?

Jak přemýšlet jako vynikající investor?

Můžeme se sami sebe tázat, co by udělal člověk, který je nám inspirací:

Co by udělal Warren Buffett, na co by se zaměřil ve světě investic?

Asi znáte Oprah Winfrey, jednu z nejúspěšnějších osobností v showbyznysu a jednoho z nejvlivnějších lidí ve světě. Ta má také jednu otázku, která ji pohání dopředu. Ta se mi dokonce líbila natolik, že jsem ji zařadil do svého seznamu:

„Jaký je ten další správný krok, co mám udělat?“

Černá labuť

Píše se rok 1903. Většina tehdejších průkopníků v letectví byli spíše vědci a džentlmeni, kteří toho více namluvili, než udělali. Nebyli to zruční řemeslníci. Pak zde ale byli bratři Wrightové, jež byli jejich dokonalými protiklady. Jednalo se totiž o „pouhé“ řemeslníky. Vlastnili malý obchod na prodej a servis bicyklů a v něm neúnavně a tvrdě pracovali na svém prototypu létajícího stroje. 

Dne 8. prosince 1903 vychází článek v prestižních novinách „The New York Times“ s titulkem „Létající stroje, které nelétají“. Autor článku píše:

„Létající stroj, který by skutečně létal, by mohl být vyvinut neustálou kombinovanou snahou matematiků a mechaniků někdy za 1 až 10 milionů let.“ [1]

Ani ne o 2 týdny později se bratrům Wrightovým podaří první pilotovaný let v historii. Přihlíží tomu pouze 5 lidí. Toho dne uskuteční několik letů, kdy ten nejdelší trvá téměř celou minutu a uražená vzdálenost je více jak 240 metrů. Jeden z obyvatelů městečka Kitty Hawk, jenž tomu celému přihlížel, později prohlásil:

„Ti nejpracovitější kluci, jaké jsme kdy poznal… to nebylo štěstí, co jim umožnilo vzlétnout, byla to tvrdá práce a selský rozum.“

Zprávy o úspěšném letu byly světem zcela ignorovány, jelikož se zdály jako nepřesvědčivé vzhledem ke skromnému původu dvou bratří. Oni však nadále pokračovali v práci na jejich stroji. V roce 1905 se jim podařilo vytvořit nový rekord a to 38 km dlouhý nepřerušovaný let. Avšak svět je stále přehlížel. Dokonce i místní noviny jejich úspěchy nadále ignorovaly. V roce 1906 vychází článek, který vyvrací tvrzení o úspěšném letu bratří Wrightů. Titul článku byl „Letadlo bratří Wrightů a jeho bájné dovednosti“:

„Pokud by opravdu docházelo k tak úžasným a důležitým experimentům v ne příliš vzdálené části naší země v oboru, který je velkým zájmem prakticky každého člověka, nebylo by možné, že by už dávno o tom všem věděl kdejaký americký reportér?“

Skepse široké veřejnosti nadále přetrvávala, což trvalo zhruba 5 let od jejich prvního úspěšného letu. Vědecká komunita jednohlasně trvala na tom, že let stroje, který je těžší než vzduch, není možný. Časem však uvěřili. Nicméně pochybovali o širším přínosu tohoto objevu. Lidé nevěřili, že se z létajícího stroje někdy stane komerční dopravní prostředek.

O 10 let později se povedl let přes Atlantický oceán, a to navzdory nepřízni počasí. Letoun s posádkou cestou trápila mlha, sníh a déšť. Piloti mající na svědomí tento úspěch vzletěli v Kanadě a za 16 hodin přistáli v Irsku. [3]

V roce 1969 lidé úspěšně přistáli na Měsíci. První let na Zemi od prvního kroku člověka na cizím vesmírném tělese dělí zhruba 66 let.

Tento příběh je krásným příkladem toho, jak je budoucnost nepředvídatelná. Historie je utvářena událostmi, jako byl let bratří Wrightů, či prvními kroky člověka na Měsíci.

Willem de Vlamingh byl holandský průzkumník, který kdysi učinil zásadní objev, co se nám dnes může zdát jako triviální. Tento objev přepsal vědeckou historii ve světě biologie. Lidé v Evropě znali pouze bílé labutě a byli proto přesvědčeni, že všechny labutě jsou bílé. To se změnilo v roce 1697, kdy tento průzkumník v Austrálii objevil černou labuť.

Jaké z toho plyne ponaučení?

To, že jsme něco neviděli, neznamená, že to neexistuje. A také to, že se může přihodit cokoli nepředstavitelného a nepředvídatelného.  

V roce 2007 vyšla kniha s názvem „Černá labuť“, jejímž autorem je Nassim Taleb. Ten je bývalým obchodníkem na burze, který se později stal matematikem studujícím oblast rizik a pravděpodobností. Byl to právě on, kdo použil pojmenování Černá labuť pro fenomén, který hraje v dějinách lidstva daleko větší roli než cokoliv jiného. Černá labuť může být jak pozitivní (první úspěšný let), tak i negativní událost (události 11. září 2001).

Lidé mají obecně problém s předvídáním budoucnosti. Historie předkládá nespočet důkazů, které podtrhují tento fakt. Dokonce bylo provedeno několik studií, co si daly za cíl vyhodnotit schopnost člověka předvídat budoucí události. V rámci toho byli vyzpovídáni přední odborníci různých oborů, kteří byli dotazováni na budoucí vývoj v oborech, v nichž se specializují. V drtivé většině případů se tyto předpovědi nenaplnili. Pokaždé se přihodilo něco, co nikdo nepředvídal. Člověk totiž zpravidla předvídá budoucnost tak, že extrapoluje současnost do budoucna. To znamená, že se podívá na současnost a nedávnou minulost, kdy identifikuje klíčové trendy a jednoduše předpokládá lineární pokračování těchto trendů. Po určitou dobu tomu tak vždy je. Společnost kráčí v určitém směru, ale dříve či později dojde k něčemu, co donutí společnost změnit směr. Tyto nečekané změny směru jsou právě tím, co představuje všechna ta větvení v těch stromových grafech, co jsme si uváděli výše. Je pro nás velice komplikované tato nečekaná „větvení“, co reprezentují zásadní změny, předvídat. Některá větvení jsou důsledkem našich rozhodnutí, ať už vědomých či nevědomých. Jiná jsou způsobena nečekanými událostmi mimo nás, které mohou mít dopad na širokou společnost.

Taleb argumentuje, že právě tyto nečekané události mají větší dopad na společnost než cokoli jiného. Je přesvědčen, že černé labutě jsou to, co píše dějiny. Ty se vezou právě na technologiích a síla jejich dopadu bývá úměrná tomu, co tyto technologie umožňují (např. knihtisk, peníze, štěpení atomů atd.). Černé labutě by nám měly neustále připomínat to, že se kdykoli může přihodit něco nemyslitelného. Proto bychom měli být obezřetní. Naše mapy, cíle a závěry by měly být ideálně vždy otevřené, abychom mohli pružně reagovat v momentě, kdy se objeví nová informace. Ta by nás měla přinutit k přehodnocení současné situace a přimět nás zvážit, zda neupravit naši mapu, nebo náš kurs či cíle.

Kde jsou hranice toho, co je možné?

Četl jsem nedávno jednu velice zajímavou knihu o síle meditace. Součástí byl i krátký příběh o jednom z učedníků Buddhismu jménem Milarepa. Milarepa praktikoval meditaci o samotě v jeskyních v horách a časem dosáhl osvícení. Fascinující je následující legenda, která vypraví o tom, jak jednoho dne položil ruku otevřenou dlaní na skálu. Začal na skálu tlačit a jako by skála najednou nekladla žádný odpor a ruka se do ní postupně začala bořit. Skála se stala měkkou a tvárnou podobně jako keramická hmota. Dlaň v ní zanechala otisk, který je tam dodnes.

Co tomuto mystikovi údajně pomohlo, bylo hluboké uvědomění si pravdy, že vše kolem něj je součástí jeho bytosti a jeho bytost je součástí všeho kolem. Tato skála tak byla něco, co bylo jeho součástí a neexistoval proto rozdíl mezi ním a skálou. Podobných legend je spousta. Když člověk narazí na příběh jako je tento, tak se tomu nechce věřit. Mávneme nad tím rukou a řekneme si, že něco takového není možné. Popírá to zákony fyziky a tak to zařadíme do kategorie pohádek. Co kdybychom se ovšem namísto toho pozastavili a zeptali se „A co když to možné je?“. Ano, takový příběh popírá vše, co víme. Otázkou je, kolik toho vůbec víme. A co všechno nevíme. Otisk ruky do skály popírá známé zákony fyziky. Známé zákony fyziky. Co když se některým povedlo objevit něco, co my ostatní nevíme? A kolik podobných věcí je stále neobjevených?

Není to o slepé víře. Je to o otevřené mysli. Kolik věcí v historii bylo považováno za nemožné a co z toho je dnes pro nás každodenní realitou, nad kterou se ani nepozastavíme. Například let letadlem je pro mě stále „neuvěřitelný“. Při každém vzletu a při každém přistání jsem žasnul nad tím, jak může být tak masivní stroj schopen vznést se do oblak. Vzbuzuje to v člověku úžas. Nedivím se proto, že lidem tehdy dělalo problém uvěřit příběhu bratří Wrightů.

Zjednodušit a zredukovat

Zlepšování kvality našeho života přirozeně vnímáme jako proces, který nám do života přináší nové věci. Nové auto. Později k němu druhé. Nové sluchátka. Brýle na virtuální realitu. Místo jedné televize dvě. K notebooku tablet. K jednomu koníčku další. Více zábavy. Častější cesty do zahraničí.

Někdy se necháme unést a za nějaký čas si uvědomíme, že máme daleko méně času pro sebe, pro naše blízké a všechny naše koníčky. Dům máme plný věcí, na které se jenom práší, protože i na ně nemáme čas. Zlepšování kvality života není pouze o přidávání věcí do našich životů, ale rovněž o odebírání. Je potřeba zkoušet nové věci, testovat nové výrobky, či aplikace. Co nám slouží, si ponecháme. Co nám nepřináší užitek, toho se vzdáme. To se týká i našich návyků. Osvojíme si ty, jež zvyšují kvalitu našeho života a osvobodíme se od těch, které ji nezvyšují nebo dokonce snižují.

„Prázdnota je startovní pozice. Abys mohl ochutnat můj šálek vody, musíš nejdříve vyprázdnit svůj šálek. Můj příteli, vzdej se všech svých předsudků a zatvrzelých názorů a buď neutrální. Víš, proč je tento šálek tak užitečný?“

„Protože je prázdný.“

– Bruce Lee

Štěstí přeje připraveným

Téma centralizace a decentralizace představovaly hlavní dějové linie tohoto investičního seriálu. Je to cyklický proces, který je s námi již dlouhou dobu, kdy lidstvo neustále přechází z jednoho extrému do druhého a jen na krátkou chvíli se ocitne ve středu mezi těmito proudy.

Cílem těchto článků bylo poskytnout jinou perspektivu, jakou se dívat na svět a současné dění. Informace, které jsme si prošli, se nehledají jednoduše, jelikož se nenachází na jednom místě. A tradiční média to navíc komplikují tím, že mnoho informací zatají nebo je zredukují do takové míry, že podstata věci se zcela vytratí. Informace zpravidla nezasazují do širšího kontextu, z kterého by člověk pochopil, jaký to má na něj dopad. Pokud to vůbec dopad má.

Na nás je, abychom si byli vědomi trendů a zeptali se sami sebe, zda je můžeme nějakým způsobem využít v náš prospěch. Udělat z nich vítr do plachet, který nám pomůže dostat se k našim cílům. Je potřeba, abychom znali otázky, které nás ženou dopředu. Je jedno jak triviální. Důležité je vědět, na co hledáme odpověď. Vstupujeme do světa, který bude vyžadovat nový model myšlení. Na nás je připravit se a jít tomu naproti.

 

 

Zdroje:

[1]        Kniha Where Is My Flying Car?: A Memoir of Future Past; autor: J Storrs Hall

[2]        Wikipedie: Wright brothers

[3]        Kniha „Jak fungují inovace“, autor Matt Ridley