Zaměstnání

Zaměstnání umožňuje člověku užší specializaci. Pokud je obor, ve kterém se člověk specializuje, žádaný, tak užší specializace zpravidla znamená vyšší finanční ohodnocení. Zaměstnání tak bývá ideální pro lidi, kteří se rádi zaobírají jednou věcí, kdy nejraději ignorují vše ostatní jen proto, aby měli více času právě na tu jedinou věc.

Obecně se má za to, že aby zaměstnání bylo smysluplné, tak musí splňovat tři základní podmínky.

Zaprvé práce by měla vyžadovat dostatečnou míru svobody a samostatnosti. Člověk by se měl ideálně cítit svým pánem a měl by mít možnost rozhodovat se, jak se poprat s tím, co má za úkol vyřešit. Ať už člověk pracuje jako zaměstnanec, živnostník, či podnikatel, tak vždy řeší problémy druhých. Co se však liší, je způsob, jakým se k řešení dostaneme a právě způsob, jakým se k řešení dostaneme, by měl nabízet možnost vyjádření kreativity z naší strany.

Za druhé práce by měla být dostatečně komplexní, avšak nikoli natolik komplikovaná, aby člověk dlouhodobě propadal panice. Chce to najít rovnováhu, kdy práce poskytuje výzvy, co člověka nutí vystoupit z komfortní zóny. To mu umožňuje učit se novým věcem a růst, což přirozeně vzbuzuje pocit naplnění.

Za třetí práce by měla umožňovat viditelné spojení mezi vynaloženým úsilím a výsledky. Je frustrující, pokud člověk nevidí plody své práce anebo má pocit, že na jeho práci nezáleží. Čím je spojení mezi vynaloženým úsilím a výsledky silnější, tím větší pocit uspokojení a silnější motivaci člověk cítí.

Co se týče finanční kompenzace, tak ta v případě zaměstnání nebude nikdy tak vysoká jako v případě podnikání. Toto srovnání platí, pokud srovnáváme zaměstnání a podnikání ve stejném oboru. Pokud se na to podíváme optikou „návratnosti investice“, kdy investujeme náš čas, úsilí a peníze, abychom se v rámci našeho zaměstnání dostali dál (či výš), tak podnikání bude vždy nabízet návratnost vyšší. Ovšem vysoká návratnost není garantována podobně jako není garantována ve světě investic. Nicméně pokud se člověk naučí dobře pracovat s proměnnými, které má pod kontrolou, tak úspěch bývá zpravidla jen otázkou času. A to jak v případě zaměstnání, tak i v případě podnikání, ovšem podnikání nabízí vyšší možné zhodnocení.

Nižší finační kompenzace v případě zaměstnání je vykoupena větší mírou pocitu bezpečí a jistoty, která je nabízena formou placené dovolené, nemocenské, odstupného v případě výpovědi a benefitů poskytovaných zaměstnavatelem.

Podnikání

Podnikat můžeme buďto jako živnostníci nebo jako firma. Jako živnostníci pracujeme sami na sebe, kdežto jako firma máme i zaměstnance.

Podnikání je člověku vrozené a je s námi minimálně od počátku moderní civilizace, kdežto zaměstnaní je novinkou, kterou s sebou přinesla průmyslová revoluce. Před průmyslovou revolucí se většina lidí v Evropě živila buďto farmařením anebo řemeslnictvím. Podnikání tak máme každý v krvi, i když si to nemusíme připouštět. Pokud jej máme v krvi, proč všichni nepodnikáme?

Důvodů je hned několik a mezi ty nejdůležitější patří pohodlnost spolu s pocity jistoty a stability. Zaměstnání po většinu času člověku usnadňuje život, jelikož mnoho věcí za něj řeší zaměstnavatel, které by si jinak v případě podnikání musel řešit sám. Tyká se to především administrativy, ale tím to nekončí. Navíc pokud chce mít člověk atraktivní příjem v co nejkratším čase, pak zaměstnání bývá obecně tou nejrychlejší a nejjednodušší cestou. Jako zaměstnanci se zaměříme pouze na to, co po nás zaměstnavatel vyžaduje a nemusíme ztrácet čas administrativou a jinými činnostmi, které nemají přidanou hodnotu, ale přesto jsou potřeba, jako je tomu v případě podnikání. Na druhou stranu, pokud chce člověk maximalizovat potenciál, co se týče příjmu a zároveň je a může si dovolit být dostatečně trpělivý, pak podnikání mu nabízí v dlouhodobém časovém horizontu daleko lepší příležitosti.

V úvodu jsme si prozradili, že smysluplné zaměstnání musí splňovat tři základní podmínky a podnikání nám dává do rukou mnohem více možností tyto podmínky naplnit a udělat tak naši činnost smysluplnou. Podnikání je tak ideální pro ty, co chtějí být svými pány, co chtějí mít více svobody v tom, jak dělat svou práci, kdy ji dělat, s kým ji dělat a pro koho ji dělat. Je také vhodné pro ty, co mají rádi různorodou činnost, která obecně vyžaduje větší míru flexibility, než je tomu u zaměstnání.

Mimo jiné další z obrovských výhod je to, že můžeme snadněji udělat z naší práce koníček. Krom toho, že si můžeme vybrat s kým budeme spolupracovat, si můžeme také do určité míry vybrat jakým zákazníkům budeme sloužit. Podnikání tak nabízí unikátní cestu, na které se potýkáme se smysluplnými problémy, které řešíme společně s lidmi, s kterými si rozumíme a máme tak zároveň příležitost budovat kvalitní a pevné vztahy. Pokud je člověk zaměstnanec a z nějakého důvodu musí či chce změnit zaměstnání, pak to zpravidla znamená rozloučit se se všemi svými spolupracovníky. To samo o sobě může být těžké zvlášť, když opouští dobrý kolektiv. Pokud podnikáme, tak je velice pravděpodobné, že lidé, s kterými spolupracujeme budou odcházet do jiných firem, nicméně málokdy se stane, že by z ničeho nic odešli všichni. S tím navíc souvisí další věc, a to pracovní prostředí. Jako podnikatelé si sami utváříme své pracovní prostředí. Pokud se nám, či našim zaměstnancům něco nelíbí, tak se to daleko snadněji mění.

Rizika vs Výnos

Obrázek níže může vypadat povědomě. Zobrazuje vztah mezi výší příjmů a výši rizika u podnikání a u zaměstnání. Stejný graf se objevuje i ve světě investování. Pokud posuzujeme zaměstnání a podnikání optikou výnosů, pak podnikání nabízí atraktivnější příjmy, což je vykoupeno vyšším rizikem. Ovšem na rozdíl od tradičního investování jsou rizika v tomto případě daleko více pod naší kontrolou. Nejenže můžeme rizika minimalizovat na minimum, ale zároveň můžeme maximalizovat možný výnos. 

U zaměstnání jsou rizika obecně nízká, pokud jsme zaměstnáni v oboru, který je dlouhodobě atraktivní. Problém může nastat, pokud jsme úzce specializování v oblasti, o kterou nemusí být v budoucnu zájem. Naštěstí člověk se může kdykoli poměrně rychle přeškolit a změnit kariéru (je to jednoduché, ale není to snadné). Je tak důležité mít na paměti, že i zaměstnání není bez rizik. Pokud to, co děláme je a bude dlouhodobě žádané a je to zároveň obtížně automatizovatelné, pak nemusíme mít obavy.

Co se týče příjmů, tak ty jsou u zaměstnání dopředu známy a bývají zpravidla fixní (tj. mzda plus bonusy). Pokud budeme v práci excelovat, tak se to může promítnout mírným navýšením mzdy, ale navýšení nemusí být úměrné našemu přínosu. Toto je ovšem vykoupeno větší mírou jistoty. Pokud uděláme v práci přešlap, tak nás to zpravidla v nejhorším případě stojí penále v podobě srážky ze mzdy. Naše pochybení tak mají výrazně omezený dopad na naše příjmy.

Uvedu příklad ze života. Měl jsem zaměstnání, kde jednou z mých pracovních náplní bylo hledat a zavádět úspory. Tyto úspory měly technický charakter (např. změna procesu, náhrada materiálu apod.). Pokud člověk tuto náplň neplnil, tak mzdu dostával v plné výši. Pokud ji člověk plnil nad očekávání dobře, tak dostal malý bonus. Povedlo se mi přijít s pár nápady, které firmě ušetřili nemalé peníze. V jednom případě taková úspora činila 750 000 Kč ročně. Jako odměnu jsem dostal jednorázový bonus ve výši 3 000 Kč. Jelikož se jednalo o jednu z mých pracovních náplní, tak i takový bonus nebyl něco, s čím člověk na mé pozici mohl automaticky počítat. Jinými slovy jako zaměstnanec jsem měl omezený maximální zisk, ke kterému bych se mohl dostat (v tomto případě měsíční mzda + jednorázový bonus).

Pokud bych ovšem podnikal a přišel s takovou úsporou, tak můj maximální zisk najednou není omezený, ale je přímo úměrný mé snaze, resp. mému přínosu. Úspora 750 000 Kč ročně najednou znamená 750 000 Kč ročně do kapsy firmy navíc.

A jak by to vypadalo v případě pochybení, které by stálo firmu peníze? Jakožto zaměstnance, co měl na svědomí toto pochybení, by mě s největší pravděpodobností čekalo pouze pokárání. Pokud by to bylo pochybení u menší firmy, tak by to mohla být srážka ze mzdy a v extrémním případě propuštění. I v nejhorším případě by to znamenalo pouze nucenou změnu práce. Pokud bych takové pochybení způsobil sobě, jakožto firmě, tak by to mohlo být finančně likvidační.

Kdy podnikat a kdy se nechat zaměstnat?

Nejlepší jsou otázky a myšlenkové experimenty. Můžeme se sami sebe zeptat, zda bychom dělali nadále to, co děláme, pokud bychom měli na bankovním účtu 1 miliardu korun. Co bychom dělali dál a co nikoli? A taky proč? Pokud si dokážeme představit, co bychom rádi dělali, co v současnosti neděláme, za předpokladu, že by materiální zajištění nebylo problémem, co by to bylo? Měla by taková činnost blíže k zaměstnání či podnikání?

Pokud známe své ikigai, pak by mělo být poměrně snadné určit, zda je pro nás vhodnější zaměstnání či podnikání. Na téma ikigai jsme vytvořili článek s videem, na které se můžete pro inspiraci podívat zde.

Tak či tak maximální svobodu poskytuje a bude vždy poskytovat podnikání. Co zasejeme, to sklízíme. U zaměstnání, sklízíme pouze část a zbytek sklizně si ponechá zaměstnavatel. Ten nám oplátkou za to nabízí záchranné sítě v podobě různých benefitů. Ať se člověk rozhodne pro cokoli, tak je důležité, aby mu to dávalo smysl. Hluboký pocit naplnění přichází k člověku pouze v moment, kdy dělá to, co mu dává smysl. Je to tedy o tom najít smysl a podívat se, kam nás navádí, zda směrem k zaměstnání či směrem k podnikání.

Pokud se vám článek a video líbí, tak budeme rádi, když je nasdílíte s někým, koho by to mohlo obohatit. Děkujeme.