Co je cílem tohoto článku?

Představit vám můj osobní koncept nazvaný: „univerzální rovnice úspěchu“. Tento systém jsem vytvořil na základě získaných zkušeností za posledních 10 let, během kterých jsem si u sebe povšiml opakujících se vzorců chování a postupů, které jsem aplikoval, abych se přiblížil a dosáhl svých snů a cílů. Tento systém jsem nevědomky používal celou dobu, a to pokaždé, kdykoliv jsem chtěl něčeho dosáhnout nebo něco získat. Díky němu jsem vystudoval vysokou školu s vyznamenáním, získal dobře placenou práci v nadnárodní firmě (abych ji následně opustil a začal podnikat), nakoupil a pronajal nemovitosti ve třech různých městech, naučil se obchodovat s akciemi, kryptoměnami a spoluzaložil dvě firmy. Tento stejný systém jsem použil pro vytváření animovaných videí i pro tvorbu vzdělávacích přednášek a také jsem díky němu nabral přibližně 7 kilogramů nové svalové hmoty, a to i přes to, že jsem měl za sebou již 16 let nepřerušovaného posilování.

Samozřejmě jsem stále obyčejný člověk se spoustou nedostatků. Dělám zbytečné chyby a sám se někdy motám v kruhu. Výše zmíněné úspěchy provázely i občasné nezdary, díky kterým jsem zbytečně přišel o pár milionů korun. Nicméně se snažím z těchto chyb poučit (díky zpětné vazbě) a neustále přemýšlím, jak dělat věci jinak a lépe. Mým cílem není dokonalost. Jde mi pouze o neustálé a vědomé zlepšování v životních oblastech, které jsou pro mě důležité. 

Než se pustíme do konceptu „univerzální rovnice úspěchu“, tak si musíme definovat rámec, ze kterého celou dobu vycházím.

Na začátku všeho stojí bolest

Problémy, problémy a zase samé problémy.  Pokaždé to začíná úplně stejně. Upneme se na něco, co si myslíme, že chceme a zároveň nevíme, jak to máme získat. Jakmile to získáme, tak mnohdy zjistíme, že nám to nepřineslo to, co jsme naivně očekávali. Co tím mám přesně na mysli? Začneme například tím, že chceme úspěšně dokončit školu, protože věříme, že díky tomu získáme vysněnou práci. Jakmile nějakou práci najdeme a naskočíme do rozjetého pracovního vlaku, tak mnohdy rychle zjistíme, že jsou všude jen samé problémy a požáry, které se musí vyřešit. Začneme být placení za to, abychom tyto problémy řešili a ideálně i vyřešili. Každý den pak vypadá téměř úplně stejně. Celých 8-12 hodin denně se topíme v pracovních úkolech, poradách a nekončícím kolotoči problémů. Jakmile nějaké úspěšně vyřešíme, tak na nás ihned vyskočí hromada dalších a jede se nanovo. Paralelně s tím řešíme i naše osobní problémy. Kde budeme bydlet? Máme si koupit byt nebo dům? Nejsou ceny nemovitostí přepálené? Budu mít dost peněz na hypotéku? Dají mi vůbec hypotéku? Zbydou mi nějaké peníze na cestování a koníčky? Co vlastně od života chci? Kolik peněz na to potřebuji? A cítím se vůbec šťastný?

Bohužel, těm osobním problémům věnujeme zpravidla násobně méně času než těm pracovním. Každý den pracujeme zhruba 8-12 hodin, které soustředíme na řešení problémů druhým lidem. Z toho zbytku dne nám zpravidla zůstane 1 až maximálně 3 hodiny na řešení našich vlastních problémů a potřeb. Možná stojí za to, někdy se zastavit a popřemýšlet nad tím, proč tak usilovně pracujeme na řešení problémů druhým lidem, a proč věnujeme tak málo pozornosti řešení našich vlastních problémů.

Musíte najít to, co vás nejvíce bolí

Jak najdeme, co nás nejvíce bolí? Principiálně je to velice jednoduché. Jsou to ty věci, které nás nejvíce serou. Důvodem, proč nepíšu věci, které nás nejvíce štvou leží v tom, že nás štve kde co. Pokud se začneme soustřeďovat na odstranění věcí, které nás jen štvou, tak se z toho nikdy nevyhrabeme. To, na co se musíme soustředit je vyřešení našich velkých problémů. A co jsou to teda „ty velké problémy“?

Nejlepší cestou k odhalení těchto klíčových problému je využití takzvaného Paretova principu nebo též Paretova pravidla (takzvané pravidlo 80/20). Suchá definice tohoto pravidla říká, že: „80 % důsledků pramení z 20% příčin. Například 80 % zisků pochází jen z 20 % produktů.“ Pokud aplikujeme toto pravidlo i na náš život, tak zjistíme, že    80 % našeho osobního pocitu štěstí pramení z 20% aktivit, činností a materiálních věcí, které nám zlepšují kvalitu života.

Těchto 20 % bude do jisté míry individuální, ale ne zas tak moc. Pokud se podíváme obecně na klíčové problémy nás všech, tak dojdeme k závěru, že všichni v zásadě řešíme úplně to stejné. Které problémy to teda jsou?

Všichni chceme být bohatí, zdraví a šťastní. Klíčové jsou všechny tři. To, co bude individuální je přesná definice těchto oblastí. Někdo se bude cítit bohatý s 10 miliony a jiný se 100 miliony. Někomu stačí být hubený a cítit se dobře a někdo jiný chce být vyrýsovaný a mít „pekáč buchet“. Někdo bude šťastný s velkou rodinou a malým počtem přátel, jiný chce být sám a mít desítky a stovky přátel všude po světě. Z toho je patrné, že jádro je stejné, ale naše vlastní definice se liší. Možná teď přemýšlíte, proč jsou důležité všechny? Zkuste si malý myšlenkový experiment, ve kterém uděláte extrém na každou stranu. Řekněme, že budete pohádkově bohatí a zdraví, ale nebudete mít žádné kvalitní a hluboké vztahy. Jak byste se cítili? Co když budete bohatí s velkou zdravou rodinou a skvělými přáteli, ale budete mít rakovinu? Co když budete zdraví s krásnou funkční rodinou a se spoustou přátel, ale budete muset každý den řešit z čeho zaplatíte účty? Díky tomuto jednoduchému myšlenkovému experimentu snadno zjistíme, že jediná cesta k dlouhodobé spokojenosti vede skrze silné a vyvážené životní oblasti. Samozřejmě to není snadný úkol a každý z nás občas upřednostňuje jinou oblast a to podle toho, v jaké životní fázi se zrovna nachází. Cílem tedy není ukazovat „jak je to správně“, ale demonstrovat vám, že jsou důležité všechny.

Důvod, proč jsem se rozhodl stát investorem a podnikatelem

Za posledních deset let jsem měl to štěstí, že jsem si mohl vyzkoušet mnoho různých směrů a díky tomu tak lépe pochopit, jak celý systém funguje. Z formálního vzdělání jsem vytěžil maximum, protože jsem věřil, že díky tomu získám vysněný život. Vysokou školu jsem dokončil s vyznamenáním, oceněním a cenou za nejlepší diplomovou práci v ročníku. Nastoupil jsem do uznávané nadnárodní společnosti, kde jsem získal dvě ocenění za „skvěle odvedenou práci“ (něco jako zaměstnanec roku). A jaký byl výsledek mého snažení? Hromada práce, stresu a téměř žádné nadbytečné peníze. Dokonce jsem přišel o všechny své vydělané a našetřené peníze za posledních 5 let (protože jsem byl samozřejmě chytrý a finančně gramotný vzdělanec, tak jsem si za ně koupil své „vysněné auto“, které jsem nepojistil a které mi o pár týdnů později ukradli). Hodně mě to bolelo. Velice rychle mi došlo, co mě tak neskutečně sere. Představa, že budu podobně nesmyslně makat celý život a „odměnou” za to mi bude dovoleno vzít si hypotéku na bydlení, 5 týdnů dovolené a nikdy nekončící hromada problémů k řešení. I když jsem si nebyl úplně jistý, co přesně od života chci, tak jsem si byl sakra jistý, že tento styl života to rozhodně není. Makat, splácet, dovolená, makat, splácet, dovolená a následně důchod v 65 (nebo kdovíkdy a jestli vůbec).

Bohužel, tato statusová hra nemá žádného konce. Pracujete, šplháte po kariérním žebříčku, dostanete více práce, více odpovědnosti, více peněz, vlastní kancelář (která není vaše), vlastní auto (které není vaše), firemní telefon (který také není váš) a samozřejmě titul, kterým se ve firmě odlišíte od ostatních (vedoucí, nadřízený, šéf a samozřejmě to musí být v angličtině, aby všichni na světě pochopili, kdo a nebo co jste vlastně zač).

Mým cílem není cokoliv nálepkovat nebo hodnotit, jen se snažím poukázat na zjevné nedostatky tohoto „pracovního stylu života“, který podle mého není pro každého. Jak to můžu vědět? Jakmile jsem dosáhl stavu finanční nezávislosti, tak sami od sebe za mnou začali chodit známí a kamarádi, jestli bych jim mohl pomoci získat to samé.  Během několika posledních let jsem měl možnost osobně mluvit s lidmi z různých povolání a různých finančních sfér. Na základě těchto rozhovorů mohu svědomitě říci, že nejsem ani zdaleka jediný, komu celá tato pracovní hra připadá absolutně padlá na hlavu.

Neustále jsem přemýšlel, že přece musí existovat i jiná cesta. Taková, kde mám šanci získat maximální možnou svobodu a čas. Po krádeži mého „vysněného auta“ a ztrátě všech peněz se mi pomalu začalo dělat v hlavě o něco jasněji. Došlo mi, že prací nikdy nezbohatnu, a tak jsem začal přemýšlet nad tím, co mám dělat, abych zbohatl a získal tak život zpět do svých rukou. Ve dne i v noci (hodně neprospaných nocí) jsem neustále přemýšlel, jak to dělají ti úspěšní. Jak to dělají ti, co zbohatli mladí a úplně od nuly? Co oni ví, co já nevím? Co oni dělají a já to nedělám?

Pokud máte za cíl, stejně jako jsem měl a stále mám i já, získat a udržet si celý život finanční nezávislost, tak musíte pochopit, jak celá hra funguje. Díky systému „univerzální rovnice úspěchu“ jsem pochopil, co musím změnit a na čem mám pracovat.

Pokud je vaším cílem a vaší vizí finanční nezávislost, tak podnikání a investování je jediná cesta. Jinými slovy to znamená, že se musíte stát buď podnikatelem, investorem, anebo obojím. Nikdy v životě se nemůžete stát finančně nezávislým, pokud pracujete pro druhé. Určitě všichni znáte pořekadlo: „koho chleba jíš, toho píseň zpíváš“.

Je jedno, zda se nám to líbí nebo nelíbí. Stát se podnikatelem a investorem je odpovědí na celoživotní finanční nezávislost.

Nyní přišel čas na další myšlenkový experiment…

Představte si…

Kdybyste uměli vydělávat velké peníze, a to zábavně a s minimem času i úsilí. Kdybyste mohli získat s naprostou jistotou svou vysněnou postavu, zdravé vztahy a úspěšnou kariéru. Zní vám to nereálně? Určitě jste někdy v životě narazili na někoho, kdo působí šťastně, zdravě, spokojeně, a přitom vydělává velké sumy peněz (alespoň já jsem na takové lidi narazil). Je to jen iluze, nebo toho opravdu může dosáhnout každý? Já věřím, že může a sám jsme si to na sobě už v mnoha směrech potvrdil. Je tedy celkem jedno, zda se rozhodnete stát šťastným a úspěšným zaměstnancem, podnikatelem nebo investorem. Existují nadčasová pravidla a dovednosti, které když si osvojíte, tak zvítězíte. Není to otázka štěstí, ale vytrvalého a vědomého růstu. Díky znalostem a opakovaným zkušenostem získáte postupem času dovednosti, díky kterým uspějete. Není tedy otázkou, jestli uspějeme, ale kdy. Následující diagram elegantně shrnuje to, o co bychom měli všichni usilovat nehledě na to, v jaké životní oblasti chceme uspět.

Jak celý systém funguje?

Univerzální rovnice úspěchu je vlastně velice jednoduchá. To, co je obtížné, je její převádění do praxe. Vyžaduje totiž od nás akci. Výstup z naší komfortní zóny a překonávání naší nevědomosti a neschopnosti. Budeme dělat chyby a nesmíme ani očekávat, že nebudeme. Takže, i když je systém velice jednoduchý, tak jeho provedení je velice náročné.  My se teď v rychlosti společně podíváme na to, jak můžete tento systém začít používat i vy.

Celý systém je postavený tak, abyste díky němu získali od života přesně to, po čem toužíte. Začneme ale pěkně od konce.

VIZE – První je důležité klást si správné otázky. Čeho chcete v životě dosáhnou? Kým chcete v životě být? Jaký život chcete žít? Vize je vaše destinace. Pokud nevíte, čeho chcete v životě dosáhnout a vydáte se na cestu, jak budete vědět, že máte správný směr? Bez určené vize je nemožné naplánovat správné akční kroky, které vás tam dostanou.

Příklad osobní vize: Chci být celý život šťastný, zdravý, hubený, úspěšný a finančně svobodný člověk (manžel/manželka, otec/matka, přítel/přítelkyně, jedinec). Dále je třeba vizi více specifikovat, tedy vědět, co vás dělá šťastným, v jakém stavu se cítíte nejvíce zdraví, jaká je vaše ideální hmotnost, obvod pasu nebo celková tělesná kompozice. Co pro vás znamená úspěch? Chcete být známí, slavní a bohatí, nebo chcete být bohatí a neznámí? Kolik peněz musíte mít a kolik jich vydělávat, abyste se cítili bohatí a svobodní?

Získat konkrétní odpovědi, a tedy i vaši finální vizi, není jednoduchý úkol. Vyžaduje vaši vědomou práci na sobě. Jedině tak získáte odpovědi na vaše osobní a niterné otázky. Jediná cesta k získání jasné vize vede skrze studium a následné testování v praxi.

Předpokládejme (teoreticky), že už máte svou vizi vyjasněnou, co teď?

START – Na nic nečekejte a dejte se do práce na vaší vlastní vizi. Většina lidí se cítí jako oběti a místo práce na svých snech si zvolí cestu obviňování druhých ze své životní situace.  Žádná výmluva vám nepomůže a nikam vás neposune. Neřešte, zda je vhodná doba, načasování nebo cokoliv jiného, prostě vykročte ze své komfortní zóny a začněte řešit to, co vás trápí. Kam že to máte teda vykročit?

„I cesta tisíc mil dlouhá začíná prvním krokem.“

– čínské přísloví

Vzdělání a teorie – vykročit znamená začít hledat. Na každý problém, který řešíme, už někdo našel řešení. Jak říká Brian Tracy, úspěch zanechává stopy a je na nás začít tyto stopy vědomě vyhledávat. Je jedno o jakou část vize jde. Existují pravidla a postupy, díky kterým získáte cokoliv, po čem toužíte. Od vysněné postavy, až po bohatství. Najděte knihy, kurzy a lidi, kteří už vyřešili to, co hodláte vyřešit i vy. Díky takovému vědomému vzdělávání můžete ušetřit roky zbytečného tápání, hledání a ve finále peněz i času. Vše začíná pochopením problému, který chceme vyřešit. Teorie je v tomto případě základním stavebním kamenem, něco jako základová deska domu. Jakmile zjistíte, jaké existují řešení na váš problém, tak se můžete přesunout do další fáze. Postupně, krok za krokem, se přesunete ke stavění zbytku domu (stavbě vaší vize).

„Investice do vědění nesou nejvyšší úrok.“

– Benjamin Franklin

Akce, Praxe, Testování – tato druhá část rovnice je přesně tím místem, kde většina lidí ztroskotá. Dozví se, že existuje řešení na jejich problém, ale nedokáží začít dělat akční kroky k jeho vyřešení. Neustále se vymlouvají na podmínky, které nejsou v jejich rukách. Při individuálním vedení se chceme přesně tomuto vyhnout. To znamená, že v tomto bodě teoreticky víme, co máme dělat, ale můžeme se bát vykročit.

„Pokud chcete něco, co jste nikdy neměli, musíte být ochotni udělat něco, co jste nikdy neudělali”

– Thomas Jefferson

Všechno kazí naše vlastní očekávání a strach z toho, že budeme špatní. Jenže o tom to celé je. Takže prostě začneme a rovnou očekáváme, že budeme špatní. Vždyť to přece děláme poprvé. Jenže pokud vytrváme, tak každý den budeme špatní o něco méně, až jednoho dne zjistíme, že už to umíme skvěle.

Získal jsem dovednost, umím, jsem profík – poslední část rovnice je o dovednostech. Bohatý člověk jedná vždy jako bohatý, protože je mu to přirozené. On ví, že nákupem aktiv bohatne a nákupem pasiv chudne. Stejně jako sportovec ví, že trénink a strava jsou dvě nerozlučitelné věci. Cílem je, aby se z teorie staly akční kroky a opakované akční kroky vedou k vytváření dovedností. Pokud něco poprvé dotáhneme do konce, tak jsme získali novou dovednost. Už tedy víme, jak na to. V tomto bodě je důležitá zpětná vazba. Tím, že jsme něco dělali poprvé, tak výsledky nebudou stejné jako od profíka. Zhodnotíme celý proces a identifikujeme, co jsme mohli udělat jinak a lépe. Jakmile uděláme podruhé stejnou věc, tak se změní náš přístup. Budeme si vědomi toho, co můžeme zlepšit a čemu se naopak vyvarovat. Takto zase odvedeme úkol o něco lépe, než minule. 

„Amatéři sedí a čekají na inspiraci, zbytek nás se prostě zvedne a jde pracovat.“

 – Stephen King

To, co odděluje profíka od amatéra je počet opakování a zpětná vazba. Jedno bez druhého nemůže být. Jen hloupým děláním a opakováním se nezlepšíme. Je potřeba proces opakovat s vědomím toho, že známe silná a slabá místa z našeho minulého pokusu. Takto pak pokračujeme, dokud nedosáhneme požadované úrovně pro splnění naší vize.

Cílem univerzální rovnice je dlouhodobý progres.

Big Picture

Vnímejte to, jako nikdy nekončící proces, kdy se neustále učíte novým věcem na základě zpětné vazby, co se vám dostává z okolí. Pokud nejste s výsledky spokojeni, případně vidíte nedostatky, tak se snažte analyzovat, co byste mohli zlepšit. Poté následuje opět proces učení, jak to zlepšit a opět snaha aplikovat tyto poznatky, kdy opět vyčkáváte na zpětnou vazbu a sledujete, zda se dostavují výsledky, jenž očekáváte.

„Nebojím se člověka, který trénoval 10 000 kopů, ale bojím se člověka, který trénoval jeden kop 10 000krát.“

– Bruce Lee –

Všichni stojíme na stejném rozcestí…

V podstatě všichni máme v životě jenom dvě možnosti. Buď si vyhrneme rukávy a postaráme se o sebe sami, anebo odpovědnost za naše starosti svěříme někomu jinému.

Je jedno, zda se bavíme o penězích, vztazích nebo o práci. Univerzální rovnice úspěchu je o kontrole a o tom, co můžeme sami vědomě ovlivňovat. Soustředíme se na vstupy, které si vědomě vybíráme s ohledem na požadované výstupy. Nemůžeme mít pod kontrolou náš kariérní růst, pokud nám práci dává někdo jiný. Neovlivníme výnosy našich investic, pokud nám plán sestavil finanční poradce. Je to jako spoléhat se na výherní ticket. Sice můžeme sázet jako o život, ale pravděpodobnost úspěchu neleží na naší straně. Cílem je maximálně eliminovat slepou náhodu a pokusit se ji vyřadit ze hry. Jakmile se začneme soustřeďovat na to, co dokážeme ovlivnit, tak se pravděpodobnost úspěchu přesouvá na naši stranu. Jak jsem napsal výše, tak cílem není dokonalost, ale vědomý růst ve správném směru. Jedině tak si zvedáme pravděpodobnost, že uspějeme. 

„Musíte převzít osobní odpovědnost.

Nemůžete měnit okolnosti, roční období ani vítr, ale můžete měnit sebe.“

– Jim Rohn –