Trendy v následujících letech

Díl II: Současnost a budoucnost

13 února, 2022

Tomáš Petřík

V minulém díle této série jsme se zaměřili na minulost, současnost a největší problémy, kterým teď jako společnost čelíme. Pokud jste článek nečetli, doporučuji si jej přečíst před čtením tohoto článku.

Trendy v následujících letech – díl I: Minulost a současnost

V něm jsme mluvili o centralizaci, kterou jsme charakterizovali jako hlavní trend minulého století, co měl zásadní vliv na formování každé oblasti našeho života od vzdělání po zdravotnictví. V rychlosti jsme si prošli minulost a milníky, které nás zavedli tam, kde se dnes nacházíme.

Bystrému oku neunikne trend opačný, jehož ohniska výskytu lze spatřit prakticky ve všech oblastech, kde stále panuje již chřadnoucí trend centralizace. Technologie, která vznikla v minulém století položila základy nové infrastruktury, jenž je ideálním podhoubím právě pro decentralizaci. Touto infrastrukturou je internet spolu s osobními počítači a mobilními zařízeními.

V tomto okamžiku vidíme snahy států a různých nadnárodních organizací bojovat s těmito trendy, jež jsou nevyhnutelné a kterým dříve či později nakonec podlehnou. Tyto snahy jsou odsouzeny k neúspěchu podobně, jako byly snahy církve bránit v šíření nových myšlenek a církevních reforem, které vyvrcholily odsunutím církve na druhou kolej. To vedlo k formování a vzniku národních států. Klíčovou technologií v tehdejší době, jež umožnila tuto masivní transformaci, byl knihtisk. Prosperita, co následovala, tak byla mimo jiné výsledkem oddělení církve od státu, kdy věda mohla sebevědomě vykročit vpřed a přinést nám pokrok, kterému církev bránila.

Dnešní technologie postavená na decentralizaci má potenciál zažehnout novou éru vývoje naší civilizace, která bude následovat po oddělení peněz od státu, kdy kontrola nad penězi bude navrácena do rukou lidí. Nicméně nás čeká ještě poměrně dlouhá cesta, která nebude jednoduchá.

V čem je vůbec decentralizace tak převratná? A jaký je rozdíl mezi decentralizací a centralizací?

Decentralizace vs Centralizace

Decentralizace je o tom dostat se zpět do ideálního bodu. Do bodu Q* na grafu „úspory z rozsahu“, který jsme rozebrali v předchozím článku. Není to však pouze o snížení nákladů. Je to také o zvýšení kvality. Je to o přechodu na systémy, které jsou daleko stabilnější a robustnější.

Obrázek níže nám graficky znázorňuje centralizovaný a decentralizovaný systém.

Pokud máme centralizovaný systém, pak to znamená, že ne všichni účastníci v tomto systému jsou si rovni. Centralizované systémy jsou centrálně řízeny a kontrolovány. Takové systémy se spoléhají na určité jednotlivce či malé skupiny, které nazveme autority. Tyto autority mohou být reprezentovány například osobami, počítačovými servery nebo různými bezpečnostními prvky. Autority jsou určovány správci systému a často to mohou být jedni a titíž. Problém s takovýmto systémem nastává v případě, kdy tyto autority se správci selžou, ať už to z důvodu vážné poruchy (např. serveru), zanedbání povinností (člověkem) nebo úmyslného zneužití systému. Jejich selhání zpravidla znamená selhání celého systému.

Centralizovaný systém není příliš robustní a stačí relativně málo k tomu, aby došlo k jeho selhání. Takový systém principiálně obsahuje spoustu známých i neznámých bodů možného selhání.

Decentralizovaný systém je naopak takový systém, kde jsou si všichni rovni. Takové systémy nejsou centrálně řízeny ani kontrolovány. Decentralizovaný systém se spoléhá na všechny účastníky, a přitom na nikoho konkrétního. Vynikajícím příkladem tohoto typu systému kromě Bitcoinu jsou Torrenty. Tyto systémy nemají žádné centrální autority a všichni účastníci jsou si rovni, tj. zastávají stejné role. Jelikož zde nejsou žádné centrální prvky, co by mohly selhat, tak takový systém je daleko robustnější než jeho centralizovaný protějšek. Proto zpravidla obsahuje daleko méně známých bodů možného selhání a můžeme se rovněž domnívat, že i daleko méně neznámých bezpečnostních děr. Navíc díky tomu, že zde neexistuje žádný centrální prvek, ať už v podobě datového centra, malé skupiny lidí, či čehokoli jiného, co je nějakým způsobem nadřazeno většině účastníků, není možno efektivně takový systém zakázat natož tak vypnout.

Torrenty existují již více jak 20 let i přes veškeré snahy jak států, tak korporací, tyto sítě eliminovat. Jejich vznik znamenal masivní rozšíření veškerého digitálního obsahu od hudby, filmů, her po akademické texty. Toto představovalo další vlnu demokratizace informací, která poskytla spoustě lidem příležitosti, které by jim jinak zůstaly odepřeny, a to především z důvodů ekonomických a legislativních bariér. Ne každý si mohl dovolit koupi hudebního alba, či nového filmu nebo knihy. Často se ani k některým těmto artiklům člověk nedostal, pokud žil v zemi, kde tyto produkty nebyly nabízeny. Torrenty tyto bariéry zbouraly a nikdo tomu nedokázal zabránit.

Zpočátku se to jevilo jako katastrofa (pro korporace), protože spousta lidí, co by si jinak teoreticky mohla určitý produkt zakoupit, jej jednoduše stáhla z torrentů bez placení. Nicméně z dlouhodobého hlediska to přineslo ještě větší výdělky jak firmám, tak hudebníkům, jelikož díky tomu vznikly nové služby jako Apple Music, Spotify, Amazon Kindle, Netflix a další. Tyto služby si později získaly jako zákazníky ty samé lidi, kteří si původně produkty stahovali přes torrenty. Jednalo se o masivní revoluci, která poskytla lidem přístup k zábavě a cenným zdrojům informací, ke kterým by se jinak za normálních okolností nedostali. Profitovala z toho celá společnost včetně nás.

Bitcoin je příkladem takového systému v oblasti financí. Ten představuje revoluci peněz a přináší podobné benefity, jako torrenty před ním. Státy a centrální banky jsou v boji proti němu podobně bezzubé jako v případě torrentů, a dokonce si to už začínají uvědomovat.

Jak autor tweetu nahoře trefně píše „státy, co říkají, že zakážou Bitcoin, je něco podobného jako by prohlásili, že zakazují fyziku“. Reagoval tím na oficiální zprávu ruské centrální banky, která prohlásila úmysl zakázat používání jakékoli kryptoměny na území Ruska. Vzápětí na to ruský ministr financí prohlásil, že plošný zákaz nepřipadá v úvahu, a že namísto plošného zákazu Rusko potřebuje toto nové odvětví regulovat. Prezident Putin se později zastal stanoviska ministra financí a dodal, že Rusko má dokonce určité výhody, co se týče těžby bitcoinu. [1]

V následujících letech nás tak čeká proces decentralizace, z kterého bude profitovat celá společnost. Chvíli potrvá, než uvidíme její plody, ale ty dříve či později začnou přicházet. Současné technologie, které spojují dohromady internet a blockchain (např. Bitcoin) poskytují možnost kompletní eliminace prostředníků. Nabízejí možnost vytvořit systémy, kde jsou si všichni rovni a kde nikdo nemá žádná práva navíc oproti komukoli jinému. Takové systémy pak umožňují vytvořit prostředí bez autorit, jehož pravidla jsou jasně definována a plně automatizována. Decentralizované systémy je proto velice obtížné zneužít.

Pozn.:

Blockchain je název pro decentralizovanou databázi. Databáze není nic jiného než místo (např. server nebo osobní počítač), kde se ukládají data. Prvním funkčním příkladem blockchainu je Bitcoin. Bitcoin také pracuje s databází, do které ukládá data. Těmito daty jsou platební transakce. Databáze Bitcoinu tak reprezentuje účetní knihu, která obsahuje veškeré platební transakce, které kdy na síti Bitcoinu proběhly. Čím je Bitcoin speciální je to, že tato databáze, resp. účetní kniha, je plně decentralizovaná. Decentralizace v tomto případě znamená, že napříč světem existují desítky tisíc totožných kopií Bitcoinu, tzn. desítky tisíc účetních knih, kdy každá je zcela shodná s jakoukoli jinou. Jedná se defacto o síť klonů.

Decentralizace může mít mnoho podob a je tak obtížné říct, co vše a do jaké míry lze decentralizovat. To nám ukáže čas. Co je ovšem zcela zřejmé, je síla tohoto konceptu, jenž klade důraz na jednotlivce a jeho práva, která jsou shodná s právy všech ostatních.

Decentralizace moci a kontroly je něco, co umožňuje maximálně těžit z něčeho, co se nazývá „moudrost davu“. Jak se říká „víc hlav, víc ví“. V minulosti nebylo možné dát hlas každému člověku, ale dnes to již realizovatelné je. Internet v čele se sociálními médii jsou toho důkazem. Obyčejní lidé se tak mohou vyjadřovat k věcem, ke kterým se dříve vyjadřovat nemohli. Mají možnost kritizovat ty, které předtím kritizovat nemohli. Je však pravdou, že vše s sebou nese jak pozitiva, tak i negativa, což dokládají právě sociální média. Na nás je naučit se s tím vším pracovat tak, že se budeme snažit maximalizovat to pozitivní a minimalizovat to negativní.

„Jsem přesvědčený, že pokračování lidstva je zcela závislé na: intuitivní moudrosti opravdu každého jednotlivce.“

„I am convinced that human continuance depends entirely upon: the intuitive wisdom of each and every individual.”

– Buckminster Fuller, architekt, matematik, vynálezce a spisovatel

Automatizace

Rozmach automatizace vidí každý z nás kolem sebe. Obsluha ve fastfoodech je nahrazována kiosky, které nám umožňují vytvořit objednávku. Pokladní jsou nahrazovány samoobslužnými pokladnami. Na některých místech jsou dokonce nahrazeny kombinací RFID tagů (elektronických nálepek) a pokladny, která sama namarkuje obsah nákupního košíku, jak můžeme vidět například v Decathlonu. Amazon dokonce otvírá kamenné obchody, které využívají kombinaci kamerového systému s umělou inteligencí. Tento systém sleduje, co si zákazníci dávají do nákupní tašky a automaticky jim to markuje. [2, 3]

Je pravdou, že všechny tyto změny a jejich rychlost, jakou se prodírají do světa, nás mohou děsit. Nicméně stále je to poměrně komické, když si uvědomíme, jakými změnami procházeli naši prarodiče. Ti žili ve světě, kde nejen že se nelétalo, ale spousta lidí ani nevěřila, že je to vůbec možné. Většina dopravy byla kombinace kola, koně, vlaku, v některých městech tramvaje a převážně chůze pěšky.

V posledních desítkách let jsme žili ve světě, kde největšími změnami procházel svět výpočetní techniky a komunikací, jak říká Peter Thiel, svět bitů (svět jedniček a nul). Svět atomů začal výraznějšími změnami procházet nedávno. Testují a vyvíjí se technologie na tisk desek plošných spojů, tisk zbraní, tisk domů, tisk nábytku apod. [4, 5] Vyvíjejí se roboti, jež jsou schopni plně nahradit lidskou manuální práci. [6] Prvním pokusům v jakékoli z těchto oblastí jsme se mohli smát. Dnes se člověk nestačí divit, kam až se to posunulo.

„Inovace je potomkem svobody a rodičem prosperity.”

“Innovation is the child of freedom and the parent of prosperity.“

– Matt Ridley, spisovatel

Technologický pokrok je vždy přirozeně deflační. Zvyšuje hodnotu naší práce tím, že se stejným úsilím jsme schopni vyprodukovat více než dříve. Automatizace spolu s digitalizací nám pomáhají zredukovat čas trávený činnostmi, které mají buďto malou přidanou hodnotu nebo žádnou. Příkladem může být cestování, dále jakákoli prodleva v podobě čekání, ať už je to čekání na cokoli, co nám brání v pokračování naší práce. Dalším příkladem je administrativa, co není konstruktivní, ale naopak kontraproduktivní atp.

Stačí si jen uvědomit, co nám umožnil internet a telekomunikace spolu s mobilními zařízeními jako jsou mobilní telefon, tablet a notebook. Dnes místo toho, abychom někam chodili, stačí jeden telefonát či pár kliků v aplikaci. Meetingy jsou daleko častěji přes Zoom či Skype, než osobně. Osoby účastnící se takového setkání nemusí trávit dlouhé hodiny cestováním jen kvůli tomu, aby spolu na dvě hodiny poseděli. Toto vše nám umožní další enormní ekonomický růst spolu s nárůstem volného času. Podívejme se na příklady v historii. Jeden z takových nalezneme na počátku 20. století ve Spojených státech.

Před počátkem 20. století bývalo zvykem, že se pracovalo šest dní v týdnu, kdy neděle byla dnem odpočinku. Lidé si nemohli dovolit více volného času, jelikož na tom doslova závisel jejich život. Před průmyslovou revolucí byla většina práce v zemědělství, kdy se pracovalo na polích s pomocí zemědělských zvířat a jednoduchých nástrojů. Ještě neexistovaly parní stroje, traktory a jiná zařízení, která by byla schopna vykonávat práci za člověka a jeho čtyřnohé pomocníky. Právě s průmyslovou revolucí přišla řada inovací, co umožnila lidem zvýšit produktivitu takovým způsobem, že najednou se bylo možno věnovat i jiným činnostem než práci na poli od rána do večera.

Henry Ford byl tím, kdo nám přinesl dva dny volna. Nebyla zatím pouze idea nezištné dobročinnosti, ale především vidina vyšších zisků. Chtěl zvýšit prodeje vozů a byl přesvědčený, že daleko více lidí by si pořídilo auto, pokud by měli dvoudenní víkend, během kterého by jej mohli využít a užívat si svobody, kterou poskytuje. A nemýlil se. Mimoto den odpočinku navíc zvýšil produktivitu tím, že lidé byli více odpočatí a chodili do práce s větší energií, což se promítlo v efektivitě a kvalitě práce. Dnes nepřemýšlíme nad tím, jak jsme se dostali ke dvěma dnům volna, avšak lidem před 100 lety by to mohlo přijít nepředstavitelné.

Automatizace v podobě využívání umělé inteligence a náhrady lidské práce za stroje tento trend jen urychlí. Budeme mít k dispozici více času, který můžeme věnovat buďto další práci anebo naší rodině, naším koníčkům případně čemukoli jinému. Pravdou je že spousta dnešní práce zmizí, ale dějiny jsou důkazem, že se vždy objeví nový druh práce, který v době kdy k těmto masivním změnám docházelo byl nepředstavitelný, protože ještě neexistoval. V případě průmyslové revoluce došlo k masivní migraci lidí od zemědělství ke strojům v továrnách. V případě revoluce v informačních technologiích, která ještě není u konce a stále probíhá, dochází k přesunu lidí od průmyslu ke službám. Spousta nových služeb již vznikla a nové budou vznikat nadále.

Nové technologie včetně automatizace nenahradí veškerou lidskou práci. Pouze změní její charakter. Umožní nám toho vykonat mnohem více a snad i lépe. Nebezpečná, monotónní a nenaplňující práce je automatizována jako první a lidé se tak mohou věnovat jiným činnostem, jež mají vyšší přidanou hodnotu, nebo jsou více naplňující, ideálně obojí.

Jak identifikovat signál

Jak odlišit signál od šumu? Jak hledat kvalitní informace?

Tento proces začíná tím, že si přiznáme, že něco nevíme. Nebo také tím, že si přiznáme, že spousta z toho, co si myslíme, že víme, nemusí být pravda. Jedná se o první krok, který je tím nejdůležitějším a zároveň nejtěžším. Naším cílem je sestavit si co nejvěrohodnější mapu reprezentující skutečný svět, jenž nám umožní bezpečnou navigaci za našimi cíli. Ve světě investování nám pak taková mapa pomůže nejen identifikovat kvalitní investice, ale především nám pomůže vyhnout se těm špatným investicím s možnými katastrofickými důsledky. Špatné informace nás mohou přijít velice draho, čemuž se musíme snažit vyhnout za všech okolností.

Druhým krokem na cestě za hledáním pravdy, je správně položená otázka. To je umění samo o sobě. S rostoucí kvalitou otázek, roste kvalita odpovědí. Často se nemůžeme dobrat důležitých informací právě z důvodu, že otázky, co si klademe, nejsou těmi správnými otázkami, které bychom si měli klást.

Je nezbytně nutné mít otevřenou mysl a být připraven na to, že se můžeme kdykoliv mýlit. Mýlíme se daleko častěji, než si připouštíme. Není to něco, čeho bychom se měli bát. Je to součástí života a procesu učení se. Je to sama definice inteligence. Inteligence je tak procesem odhalování pravdy, které je postaveno na napravování chyb. To, co by nás mělo v tomto procesu pohánět by neměla být touha mít pravdu, ale touha nalézt pravdu. Touha nalézt pravdu nám pomůže dělat lepší rozhodnutí a vyvarovat se zbytečným chybám nejen v investování.

V současnosti probíhá decentralizace světa médií včetně zpravodajství a žurnalistiky. Nejlépe lze tento trend pozorovat na západě. Tradiční média zde upadají a nedá se říct, že by se jednalo o proces pomalý. Dokonce to ani nepřipomíná volný pád, jako spíše střemhlavý let. Nicméně jejich zkáze předcházela dlouhodobá krize. Diváci, čtenáři a posluchači si uvědomili, že tato média již delší dobu nepodávají objektivní informace. [7]

Co je ale nahrazuje? Spousta nových platforem od Spotify po Substack. Lidé pomalu přecházejí od krátkých zpravodajství, kdy informace bývají vytrženy z kontextu, ke dlouhým rozsáhlým diskusím, úvahám a analýzám. Velice populární se stávají diskuse na platformách Spotify, YouTube, Apple podcast a dalších. Roste také obliba menších blogů a newsletterů v čele s platformou Substack, která je místem pro nezávislé žurnalisty a pisatele.

Obrázek níže zobrazuje průměrný počet posluchačů a diváků nejpopulárnějších pořadů ve Spojených státech. Na prvním místě je podcast „Joe Rogan Experience“, který před pár lety vznikl jako hobby a dnes válcuje všechny mainstreamové pořady jakými jsou například hlavní zpravodajství na CNN a další.

Obrázek 1 Velikost publika nejpopulárnějších pořadů v US ve 3. čtvrtletí 2021

Rozdíl není pouze v obsahu, ale především ve formě. Tradiční média zpravidla předkládají informaci v krátké a již zpracované formě společně se závěrem. Podcasty jdou opačným směrem. Informace jsou prezentovány v „syrové“ podobě formou dlouhé nenucené diskuse. Posouzení informací a vyvození závěrů se ponechává na posluchačích. Délka těchto diskusí bývá v řádu hodin, kdy 3hodinové rozhovory nejsou ničím výjimečným.

Posluchači a diváci těchto nových informačních a zpravodajských platforem tak mají přístup k množství cenných informací, ke kterým dříve přístup neměli. Dochází tak k další vlně demokratizace informací. Najednou nejsme závislí na hrstce lidí, kteří mají tu moc rozhodnout jaké informace se k nám dostanou a jaké nikoli. Internet spolu s těmito platformami dávají hlas každému, kdy dříve či později jsou odměněni ti, co poskytují cenné informace. Na nás je naučit se těchto možností plně využívat a integrovat je do našeho života.

Můžeme se učit od těch nejlepších z oborů či oblastí, které nás přitahují. Tento proces se stává daleko snadnější, pokud víme, co hledáme. Proto je důležité naučit se klást kvalitní otázky. Jakmile máme otázky, co nás pálí, a na které bychom rádi nalezli odpovědi, tak máme jakési „síto“, které nám pomůže vyhodnotit a přebrat informace, které se k nám dostávají. A jak jsme si několikrát řekli, s rostoucí kvalitou otázek roste kvalita odpovědí, kterých se nám dostává.

Vzdělávání

Formální vzdělání je přeceňováno. Spousta lidí je stále přesvědčená, že k tomu, aby dnes uspěli, potřebují vzdělání, což není pravda. Co potřebují, jsou znalosti a dovednosti, nikoliv však vzdělání. Samozřejmě existují oblasti, kde si člověk bez formálního vzdělání neškrtne. Nicméně pokud se člověk zaměří na zvyšování své hodnoty na trhu práce, tak školy včetně titulů nejsou zapotřebí. Velice dobře to dokládá IT obor. Mezi těmi nejšikovnějšími a zároveň nejlépe placenými kolegy, co jsem měl tu čest poznat, byli lidé bez formálního vzdělání. Znám jednoho člověka, který pracoval pro Google v dobách jeho největší slávy (myšleno Googlu). Dostal nabídku na pozici ve Švýcarsku. Jeho výdělek se pohyboval okolo 250 tisíc Kč měsíčně. Dodám, že to bylo okolo roku 2013, kdy byly mzdy výrazně nižší, než jsou dnes. Tento kolega měl „pouze“ středoškolské vzdělání a rozuměl jak elektrotechnice, tak programování víc než já i přesto, že jsem tyto oblasti studoval na vysoké škole. Byl to samouk se zálibou právě v těchto oborech. Zatímco já s mými kolegy jsme o víkendu dělali cokoli jiného, jen ne pracovního, tak on programoval nebo opravoval osciloskopy. Tito lidé se naučili využívat sílu internetu a informací na něm dostupných. Existuje nepřeberné množství vzdělávacích videí na YouTube, záplava kurzů na online univerzitách, z nichž velká část je zcela zdarma. Na Amazonu najdeme knihu prakticky na jakékoli téma. Jediné, co se od nás požaduje, je naše vůle a čas.

Jako příklad uvedu další osobní zkušenosti. O počítačových sítích jsem se nejvíce naučil z kurzů na stránkách CBT Nuggets. Moji lektoři angličtiny byli Američani, kteří vyučovali na platformě iTalki. Něco málo o ekonomice jsem se přiučil z kurzu na online univerzitě Coursera. A prakticky veškeré knihy, co používám ke studiu, mám z Amazonu.

Vzdělávání v dnešní době můžeme mít na míru. Můžeme se zaměřit na rozvoj našich silných stránek, které mají uplatnění buďto na trhu práce nebo v našem osobním životě. S online kurzy, lektory a psanou literaturou se oproti formálnímu vzdělávání můžeme daleko efektivněji zaměřit na to, co nám dává smysl a co má reálný užitek. Všichni máme bez rozdílu k dispozici 24 hodin denně. Co se však liší, je to, jak každý z nás nakládá s tímto časem. Online kurzy, videa či podcasty můžete poslouchat na vyšší rychlost. Některé materiály, jako např. videa či podcasty, můžeme poslouchat na 1,5násobek normální rychlosti, dokonce i na 2násobek. Části, které známe, nebo nás nezajímají, můžeme přeskočit. Jakmile narazíme na něco, co nechápeme, nebo se chceme ujistit, že jsme to pochopili správně, rychlost přehrávání zpomalíme a pustíme si to několikrát. Toto nám živá výuka neumožní. Tím neříkáme, že živá výuka nemá své místo. Naopak. Živou výuku můžeme používat daleko efektivněji a smysluplněji. Pokud studujeme materiály, které jsou pro nás komplikované a dostupné zdroje nám pochopení dané problematiky neusnadňují, pak je právě na místě osobní či online konzultace, nebo živá přednáška.

Z osobní zkušenosti mohu říci, že pro velkou část z toho, co jsem se naučil ve škole, jsem později nenašel uplatnění jak v pracovním, tak ani v osobním životě. S pomocí zkušeného lektora, či konzultanta by si člověk mohl místo standardní výuky na střední či vysoké škole sestavit výuku na míru, která by kombinovala výše uvedené nástroje. Část výuky by byla online (ať už živá výuka či výuka ze záznamu), část formou samostudia a část by byla osobně (ať už individuálně či ve skupině). Co by zcela odpadlo by byly předměty, či témata, která nám nenabízí žádnou přidanou hodnotu.

„Znalost je jedním z nejvzácnějších zdrojů v jakékoli oblasti na trhu práce a pochopení, resp. osvojení si této znalosti, je ještě vzácnější.“

„Knowledge ii one of the scarcest of all resources in any economy, and the insight distilled from knowledge is even more scarce.“

– Thomas Sowell, ekonom a spisovatel

V úvodu kapitoly jsme si zmínili jednu klíčovou věc, a to že formální vzdělání je přeceňováno. Historie poskytuje nepřeberné množství důkazů. Na toto téma bylo napsáno nespočet knih. My si některé z nich v dalším díle uvedeme, jakožto doporučenou četbu, která nám poskytne důležité stavební bloky pro novou optiku, kterou se budeme dívat na svět. Informace z těchto knih tak budou tvořit mapu, která nám pomůže v navigaci nejen investičním světem, ale i osobním životem.

Jakmile člověk nahlédne do historie, tak zjistí, že za drtivou většinu převratných vynálezů a myšlenek vděčíme kombinaci zvědavosti a náhody. Ještě před pár lety jsem byl přesvědčený, že svět kolem nás je utvářen lidmi na akademické půdě a lidmi na vlivných pozicích. O to bylo větší moje překvapení, že opak je pravdou. Ti, co mění svět jsou zpravidla světu neznámí lidé, kteří se věnují něčemu, co jim nedá spát. Velice často jsou to lidé, co nemají formální vzdělání v oblasti jejich zájmu. Často to byli a jsou outsideři, kterým se vysmívají právě ti lidé, o kterých jsme přesvědčeni, že jsou těmi, co formují naši společnost.

Lidé, kterým vděčíme za spoustu zázračných vynálezů jednoduše následovali svoji vášeň. Měli myšlenky a nápady, které se snažili realizovat procesem pokusu a omylu. Tito lidé zpravidla netrávili dlouhé hodiny u tabule přepisováním rovnic s cílem najít odpovědi na otázky, co je pálí. Tito lidé trávili většinu času někde v garáži, či ve stodole, nebo jinde mezi čtyřmi stěnami a experimentovali v reálném čase. Ve většině případů těch největších vynálezů byl první objev, který fungoval, ale nevědělo se proč. Velice často to nevěděl ani sám vynálezce. Teorie spolu s rovnicemi zpravidla vznikaly až po úspěšném objevu. Přitom by si lidé mohli myslet, že první se vytvoří teorie popsaná hromadou komplikovaných rovnic a pak se vynález postaví.

„Ne, my nepřevádíme teorie do praxe, ale naopak praxi do teorie.“

„No, we don’t put theories into practice. We create theories out of praxies.“

– Nassim Nicholas Taleb, obchodník na burze, matematik, spisovatel

Dokonce se ukazuje, že snaha akademiků podporována masivními granty z peněz daňových poplatníků ve většině případů končí tragickým neúspěchem. Proč tragickým? Tyto snahy často vezmou dlouhé roky práce, protahují se, bobtnají co do počtu účastníků, tak do výše výdajů a v závěru krom nezdaru za sebou zanechají obrovské stohy papíru se studiemi, které objasňují proč tyto snahy byly už od počátku odsouzeny k neúspěchu. Samozřejmě se najdou výjimky. Jsou případy, které končily velikým úspěchem. Dokonce občas teorie s rovnicemi předcházely prvním aplikacím v reálném světě, ale bývá to výjimkou.

Je potřeba zmínit, že statisticky je štěstěna daleko více nakloněna podivínům, co jsou zavření někde v garáži a neustále něco pájejí, zkoumají, svařují a stloukají. Oni jsou těmi, co nám přináší svět zítřka. Mezi těmito lidmi byli velikáni jako Albert Einstein, Nikola Tesla, Steve Jobs, bratři Wrightovi a spousta dalších. Nepodceňujeme vynalézavost lidského ducha, zvlášť těch, kteří jsou poháněni prostou vášní z činnosti samotné a radosti z objevování.

Práce v 21. století

V historii prošla civilizace včetně lidské práce několika revolucemi. Naši předci byli původně lovci a sběrači. Časem se transformovali na zemědělce, později na průmyslníky a teď se transformujeme na společnost, která spolupracuje s roboty, umělou inteligencí a virtuálním světem.

„To, co udělal volný obchod s manuální prací, vzdálená práce udělá s prací kancelářskou.“

– Naval Ravikant, investor a filosof

„Vzdálená práce první eliminuje dojíždění a kancelářské kóje, pokračuje s masivním přesunem kancelářských prací do zahraničí a končí s globálními zaměstnavateli a zaměstnanci.“

– Naval Ravikant, investor a filosof

Změn ve způsobu práce vidíme kolem sebe více a více. Drtivá většina práce, kterou jsem dělal jako IT specialista byla vzdáleně. Činnosti jako nastavování mobilní sítě ve Spojených státech z kanceláře v Brně, nebo konfigurace a správa síťových zařízení v Číně z kanceláře v Mnichově. Spousty mých kolegů jsem nikdy osobně neviděl, a přesto jsme byli schopni vybudovat kvalitní kolegiální vztahy. Někdy dokonce i přátelská pouta. Nemyslím si, že veškerá práce se překlopí do online světa, ale jsem přesvědčen, že část práce všech lidí se nějakým způsobem transformuje a bude obsahovat virtuální prvky. Práce vzdáleně bude běžnou součástí pracovní rutiny. [8]

Jak takový svět bude vypadat v delším časovém horizontu? To ví málokdo, pokud vůbec někdo. Můžeme pouze spekulovat. Co můžeme říct s jistotou je to, že krom pozitiv s sebou tyto změny přinesou i negativa, tak jako jakákoli jiná technologie či revoluce předtím. Na nás opět bude se s tím poprat a udělat z těchto nových nástrojů své sluhy.

Tak či tak už dnes vidíme, jak se charakter práce mění. Jedním z dalších nastupujících trendů je transformace zaměstnance na „osobu samostatně výdělečně činnou“. Ze zaměstnanců se stávají lidé, kteří jsou sami svými pány. “Gig work” (nebo také „gig“) je anglický výraz pro krátkodobou práci. Jedná se o typ práce, která se nachází někde mezi brigádou a dlouhodobým zaměstnáním, co se délky času týče. Tento typ práce vidíme kolem sebe daleko více než kdy dříve. Lidé tak pracují buď pro několik různých zákazníků najednou nebo pracují vždy pro jednoho po krátkou dobu. Gig má formu krátkodobých projektů, jako návrh webu, návrh reklamy, vytvoření marketingu, nebo naprogramování aplikace apod. Dá se předpokládat, že stále více lidí se bude přesouvat ze světa trvalého pracovního poměru do světa krátkodobých pracovních závazků. Tento styl práce může být adoptován prakticky všemi odvětvími, včetně zdravotnictví, školství a jiných.

Ve zdravotnictví to může vypadat tak, že doktor bude mít přístup ke konzoli, z které můžeme vykonávat operaci kdekoli ve světě, kde mají robota schopného vykonávat operace řízené na dálku. [9, 10] Již dnes existují platformy jako Fiverr, které představují pracovní trh pro „gig“ ekonomiku. Na takové platformě si založíte účet a buďto hledáte zákazníky anebo zadáváte zakázky. Váš profil má hodnocení podobné jako je tomu u jiných služeb typu Aukro, Ebay, Airbnb apod. Možnost vzdálené práce tak smazává geografické hranice, jelikož v mnoha případech může být vykonávána prakticky kýmkoliv, kdykoliv a odkudkoliv. Zatím se to týká především práce v oblasti IT a vzdělání, ale časem uvidíme vznik podobných služeb v dalších oblastech.

Náš doktor nebude muset být místní, ale může to být člověk z Indie nebo z Austrálie. Vždyť už dnes je běžné, že lidé si jezdí za určitými zdravotnickými úkony do zahraničí. V budoucnu to budou jak triviální pravidelné prohlídky a základní konzultace, tak i složitější chirurgické úkony, kdy člověk si bude moct zajít do místního zdravotního střediska, kde podstoupí zákrok, jež může být proveden jak personálem ze Spojených států, či Singapuru tak personálem z jiného města v Česku. Motivace v případě globalizace zdravotních úkonů bude dvojí. První bude cena a druhá bude kvalita. Někteří lidé mohou preferovat nižší cenu, zatímco jiní se budou zaměřovat naopak na kvalitu. Často však bude možné skloubit obojí a dostat se k vyšší kvalitě za nižší cenu.

Veškeré tyto trendy budou znamenat ještě větší specializaci a mnohem rychlejší technologický vývoj než kdy dřív. Specializace a vzájemná spolupráce lidí je to, co vede k větší a větší prosperitě, která s sebou přináší i větší pestrost všeho kolem nás, od nabídky produktů po nabídku služeb. Dostaneme více kvality za méně peněz. Ale nestane se to ze dne na den.

Jak se na takový svět práce připravit?

Vraťme se zpět k problematice současného vzdělání. Vzpomeňme si na naše vlastní školní léta. Zkusme si vybavit všechny učitele, kteří nás obohatili a nějakým způsobem dobře připravili na život. Tipuji, že jich bude hrstka. Nicméně i přesto tato hrstka mohla mít dramatický dopad na náš život. Občas stačila jedna věta, která doslova změnila naše vnímání světa kolem.

Teď si zkusme představit svět, ve kterém bychom měli pouze takové učitele, kteří na nás mají znatelný pozitivní dopad. Jací bychom dnes byli a kde bychom byli, kdyby nás učili pouze ti nejlepší z nejlepších? Fyziku by nás mohli učit držitelé Nobelovy ceny za fyziku. Češtinu by nás mohli vyučovat slavní čeští spisovatelé. O financích by nás mohli vyučovat největší investiční legendy. Jak by vypadal náš život, kdyby nás formovali velikáni ve svých oborech? Možná si říkáme, že by to bylo něco úžasného, avšak nereálného.

Pokud opravdu věříme, že je to nereálné, pak se hluboce mýlíme, jelikož takový svět tady máme již dnes. Tito lidé vyučují nebo vyučovali na nejprestižnějších univerzitách světa. Dávali veřejné přednášky. Pořádali semináře pro veřejnost. A ta nejlepší část ze všeho? Spousta těchto aktivit byla nahrána na video. Na Youtube si můžete vyhledat lekce fyziky držitele Nobelovy ceny za fyziku Richarda Feinmena. Můžete se přihlásit zdarma k online kurzům, kde materiál je vytvářený profesory z nejprestižnějších univerzit na světě. Vše, co potřebujeme tady již máme. Jediné, co musíme udělat, je naučit se to využívat.

Návrat k celostní medicíně

Přicházející změny se dotknou i medicíny. Současný model je postavený na akutní medicíně, kdy řešíme problémy teprve až v momentě, kdy nastanou. Nicméně příčina problémů bývá zpravidla přítomna dlouhou dobu předtím, než se objeví první příznaky. Tento přístup je nákladný a dlouhodobě finančně neudržitelný, jelikož je daleko obtížnější hasit rozsáhlý lesní požár než doutnající trs suché trávy. A o tom je právě prevence. V budoucnu se společnost daleko více zaměří na předcházení onemocněním, což razantním způsobem sníží náklady celého zdravotního systému, který tak bude daleko efektivnější. V neposlední řádě to zvýší kvalitu našeho života.

Součástí prevence bude zásadní změna životního stylu, která bude stavět na celostním přístupu. Budeme pečovat nejen o své fyzické zdraví, ale především o své duševní zdraví. Většina našich zdravotních problému totiž začíná v rovině duševního zdraví, což prokazují nejnovější studie v oblasti genetiky a epigenetiky. Ale to si vysvětlíme až za malý moment.

Nejdříve se na chvíli vrátíme k předchozímu článku, kde jsme si posvítili na současný systém vzdělávání a na problémy, jež tento systém sžírají. Pamatuji si, jak jsme se jako žáci učili v hodinách přírodopisu, že buňky lidského těla se až na pár výjimek neustále obnovují. Jednou z těchto výjimek měly být mozkové buňky. Bylo nám řečeno, že člověk se rodí s určitým počtem neuronů, které s rostoucím věkem ubývají. Mimoto jakékoli poškození mozku bylo považováno za nenávratné. Nicméně poměrně nedávno vědci učinili několik zásadních objevů, které toto zcela vyvrací. Ukázalo se, že počet neuronů je možno v průběhu let navýšit a lidský mozek je kromě regenerace schopen také přeprogramování se. Tyto procesy se nazývají neuroplasticita a neurogeneze. [11, 12]

Neuroplasticita je schopnost mozku přeprogramovat se a neurogeneze je proces vzniku nových mozkových buněk. Toto nám umožňuje naučit se prakticky cokoli, a to v jakémkoli věku. Je však nutno dodat, že v případech, kdy samotný mozek není limitací, zbytek těla může být. Osvojení si určitých sportů v pokročilejším věku tak může být problém. Povzbuzující ovšem je, že hře na piano, či cizímu jazyku se lze naučit i v 70 letech. Pokud má člověk vůli a touhu, tak je mu stále spousta možností otevřena. Mnoho pořekadel v sobě nese pravdu, naštěstí „starého psa novým kouskům nenaučíš“ není jedním z nich.

Další zajímavostí, která není stále popularizována do takové míry, do jaké by si zasloužila, je schopnost člověka „naučit se geniality“. Ukázalo se, že ve spoustě oborů a oblastí člověk může dosáhnout statusu génia, pokud jsou splněny následující dvě podmínky. Tou první je hluboký zájem o danou oblast či obor, ve kterém by člověk rád exceloval. A druhou je věnování dostatečného úsilí a času studiu a tréninku v této oblasti. Často se mluví o tom, jak talent a vrozená inteligence určují osud člověka a to, zda bude úspěšným či nikoliv. Pravdou ovšem je, že jak talent, tak přirozená inteligence jsou pouze výchozími pozicemi a obojí je tak nezaslouženě přeceňováno. [13] Tady se hodí pořekadlo, které je v tomto případě pravdivé „tvrdá práce porazí talent, pokud talent dostatečně tvrdě nepracuje“.

Asi si teď říkáte, jak to všechno souvisí se zdravotnictvím a zdravím člověka. K tomu se za chvíli dostaneme. Vysvětlíme si ještě pár důležitých konceptů a na závěr to vše bude do sebe hezky zapadat.

V posledních letech jsem zaregistroval diskusi na téma psychedelických látek a jejich možné široké uplatnění v léčbě psychických onemocnění. Na toto téma jsem narazil zcela náhodou a nebýt tehdejších okolností, asi bych se mu vyhnul z důvodu mého nezájmu. Bylo to v roce 2019 a byl jsem zrovna na cestě autem ze zahraničí. Cestou jsem poslouchal jeden podcast Tima Ferrisse. Pustil jsem si konkrétní díl, který jsem doposlouchal a vzápětí na to se začal přehrávat díl další. Hostem byl americký spisovatel Michael Pollan a tématem byla psychadelika. Jádrem diskuse byla možnost aplikace těchto „drog“ ve světě medicíny. Jedním z pro mě největších překvapení bylo zjištění, že tato kategorie látek (obecně nazývána jako psychadelika), do kterých spadá LSD, DMT a houby s psychedelickými účinky nejsou člověku nebezpečné. Údajně ani není zaznamenaný jediný případ úmrtí z důvodu předávkování, což se nedá říci o jiných „drogách“, které jsou zcela legální a společností tolerovány.

Později jsem narazil na další díl z téhož podcastu, kde se opět diskutovala psychadelika. Tentokrát to bylo z pohledu investora a možných příležitostí nabízejících se v této oblasti. V rámci toho jsem se dozvěděl i konceptu nazvaném „mikrodávkování“ (anglicky „microdosing“).

Co to vlastně je? Mikrodávkování je pravidelné a dlouhodobé užívaní psychedelické látky v podprahovém množství. Mikrodávkování je tvořeno 1/10 až 1/20 dávky, která se lidově označuje jako „rekreační dávka“ nebo také „trip“. Při rekreační dávce se objevují halucinace, pocity dobré nálady, ale občas se však mohou dostavit i stavy paniky, či strachu. Nicméně mikrodávkování je postaveno na takové velikosti dávky, s níž se neprojeví žádné účinky typicky se dostavující u rekreační dávky. Člověk tak zůstává střízlivý a zcela při smyslech. Proto se mluví o „podprahovém“ dávkování. Každopádně účinky se přesto dostavují. Lidé reportují dlouhodobé zlepšení nálady, nárůst empatie, pocitu sounáležitosti a zároveň utlumení negativních emocí jako jsou strach, stres apod. Léčba těmito látkami pomáhá odbourávat různé závislosti od závislosti na cigaretách, alkoholu, drogách až po návykové látky jako káva. Dále pomáhá s léčbou deprese. Navíc úspěšně na rozdíl od tradičních antidepresiv. Jedním z hlavních důvodů, proč se jedná o tak účinné látky je jejich schopnost stimulovat neuroplasticitu a neurogenezi. Někteří to přirovnávají k neinvazivnímu „restartu“ mozku, který jej navrátí do jeho přirozeného rovnovážného stavu. Obrázek níže zobrazuje zjednodušenou vizualizaci vlivu těchto látek na aktivitu mozku v porovnání s placebem. Psilocybin je látka obsažená v „houbičkách“, jenž je zodpovědná za „trip“.

Následující obrázek zobrazuje růst nových synapsí (propojení mezi neurony) u laboratorních krys, ke kterému došlo potom, co jim byly podávány psychedelické látky. První fotografie zleva zobrazuje neuron u krys, které byly součástí tzv. kontrolní skupiny, jež se tyto látky nepodávaly. Můžeme tak vidět, že LSD stimulovala růst spojení s ostatními neurony nejvíce, hned po DMT. [14]

Obrázek 2 Vědecký výzkum vlivu psychadelik na mozkové buňky a jejich růst [13]

Psychadelika se tak začínají dostávat do popředí zájmu. Nemocným lidem pomáhají navrátit lidský mozek do přirozené rovnováhy a zdravým lidem pomáhají s kreativitou a zlepšením kvality života. Mikrodávkování je údajně velice populární u programátorů ze Silicon Valley. Není žádným tajemstvím, že spousta zakladatelů jedněch z největších technologických firem ve Spojených státech byli lidé, co měli bohaté zkušenosti s LSD a co byli často zároveň jejich horlivými zastánci. Mezi ně patřil mimo jiné i Steve Jobs, spoluzakladatel společnosti Apple. V jeho životopise prozradil, že éra Hippies spolu s LSD měli zásadní dopad na jeho životní cestu a vizi. [15]

Psychadelika mohou hrát klíčovou roli ve vývoji dnešní společnosti. Širokou veřejností jsou stále nepochopeny i přesto, že byly součástí naší kultury po tisíce let. Příchod křesťanství vytlačil ceremoniály, jejichž součástí byly právě rostliny s psychedelickými účinky. Některým společenstvím a kmenům se naštěstí tyto rituály podařilo zachovat. Dnes lidé houfně cestují do oblastí Jižní a Střední Ameriky, aby mohli tyto život transformující ceremoniály podstoupit.

Co se týče mikrodávkování, tak velice povzbuzujícím faktem je, že podle studií a důvěrných výpovědí tisíce lidí, co reportovali své osobní zkušenosti, má dlouhodobá aplikace podprahového množství vesměs pozitivní účinky. V nejhorším případě se žádné účinky nedostaví, tudíž nejsou známá žádná negativa. [16] V poslední době tak vzniká spousta nových startupů, které se věnují výzkumu a vývoji v této oblasti s cílem vytvořit a přinést na trh revoluční produkty.

Nicméně „houbičky“ nejsou tím jediným účinným nástrojem, jež má veliký potenciál navrátit člověka do duševní rovnováhy. Také meditace má podobné účinky právě jako psychadelika. Jejím největším nedostatkem jsou však lenost a pohodlí člověka. Meditace vyžaduje daleko více úsilí a času k tomu, aby s ní člověk dosáhl podobných pozitivních účinků. Otázka by neměla znít, kterou z těchto věcí by měl člověk používat, ale spíše jaké jsou důvody, proč je nezkombinovat a nepoužívat obojí. Obojí má velice pozitivní dopad na zdraví mozku. Podporují jak neuroplasticitu, tak neurogenezi. Jak meditace, tak psychadelika jsou primárně o mentálním zdraví. Tím to ovšem nekončí, ba naopak tam to pouze začíná. Pozitivní výsledky se začnou objevovat i v oblasti našeho fyzického zdraví. Jak je to možné?

Souvisí s tím právě dříve zmíněná epigenetika a tzv. epigenetické procesy, které jsou zodpovědné za většinu nemocí. Dlouhou dobu se mělo za to, že největší vliv na zdraví člověka má genetika samotná, a tudíž se předpokládalo, že dědičnost je jedním z klíčových faktorů určujících kvalitu života potomků. Jinými slovy se mělo za to, že pokud rodiče trpí určitou nemocí, tak je vysoce pravděpodobné, že jejich děti budou mít dispozice ke stejným nemocem. V posledních letech se ukázalo, že tato teorie je zavádějící. Daleko větší vliv než geny má epigenetika. Můžeme si uvést následující příklad. Podle nejnovějších studií je geny způsobeno pouze 5 % onemocnění rakovinou a srdečními onemocnění. Jinými slovy 95 % je způsobenou epigenetickými vlivy. Co to znamená? Že v 95 % případů, kdy lidé trpí rakovinou a kardiovaskulárními onemocněními tomu lze předejít změnou životního stylu. [17]

Řekněme, že DNA je kuchařka, která obsahuje recepty na to, jak postavit lidské tělo, jaké procesy by v něm měly probíhat, jaké hormony by se měly produkovat a jak by se mělo tělo a lidská tkáň opravovat. Součástí DNA jsou i predispozice k různým onemocněním, takže tato kuchařka obsahuje i recepty na přípravu nemocí. Můžeme potom říci, že genetika se zabývá recepty, které jsou v této kuchařce obsaženy a epigenetika je kuchařem, který rozhoduje o tom, z kterých receptů bude vařit. Kuchař se rozhoduje na základě signálů, které k němu přicházejí od zákazníků (prostředí v kterém člověk žije). Pokud budou přání přicházet od zlých či nepříjemných zákazníků, tak kuchař bude vařit na základě receptů, jejichž výsledkem budou přesolená jídla a připálené dezerty (nemoci). Pokud přání přichází od vděčných a milých zákazníků, pak je kuchař motivován a vaří z těch nejlepších receptů, kdy výsledkem jsou vynikající a zdravé pokrmy. Není tak tolik důležité, co všechno v kuchařce je (tzn. genetika), jako spíše co zní používáme (epigenetika).

Epigenetika nám říká, které geny jsou aktivní a které jsou naopak neaktivní. Pokud je člověk vystavován stresu, nedostatku pohybu, nekvalitní stravě, tak buňky těla přijímají signály (v podobě hormonů, toxinů, volných radikálů a stresu), které aktivují geny, jež jsou zodpovědné za onemocnění.

Pokud je ale člověk v duševní rovnováze, má dostatek pohybu a zdravé stravy, pak jsou buňky vystaveny signálům (v podobě hormonů, živin a duševní rovnováhy), které naopak aktivují geny, jež jsou zodpovědné za procesy opravy a údržby lidského těla.

Největší dopad na naše zdraví tak má životospráva. Role genetiky je přeceňována. Toto také dokládá spousta příkladů v podobě „zázračných“ uzdravení. Je mnoho případů lidí, kteří se úspěšně vyléčili z nejrůznějších onemocnění včetně rakoviny. Pomáhá tomu především razantní změna životního stylu včetně duševního rozpoložení. Jsou dokonce zdokumentovány příběhy lidí, co se vyléčili z poškození páteře i přesto, že byli doktory odsouzeni k životu na vozíčku (možná jste slyšeli o člověku jménem Clemens Kuby). Spousta těchto případů měla jedno společné. Tito lidé praktikovali hlubokou meditaci a soustřeďovali se na své uzdravení.

Tento koncept nám není neznámý. Jedná se totiž o placebo, které je postaveno na ozdravných procesech těla. Placebo je nesmírně účinným nástrojem, který nám pomáhá udržovat si zdraví a uzdravit se v dobách, kdy máme zdraví podlomeno. Zajímavostí je, že tradiční medicína se tímto jevem nezabývá do takové míry, do jaké by měla. Přitom jej ale akceptuje. Nejen že jej akceptuje, ale placebo musí být součástí vývoje a testování nových léků. Tyto léky se v průběhu jejich testování podávají skupině lidí, kdy výsledky jsou porovnávány se skupinou druhou, jež bylo podáváno placebo. Aby se mohl lék dostat na trh, musí být alespoň o chloupek účinnější než placebo.

V posledních letech lze pozorovat trend, kdy se lidé navrací k celostní medicíně a celá společnost se tak otevírá alternativním způsobům léčby. Věřím, že toto bude navíc akcelerovat. Avšak stále zde bude část lidí, která bude nadále skeptická vůči těmto praktikám bez ohledu na množství důkazů prokazujících jejich sílu a pozitivní účinky. Jeden z nejslavnějších fyziků a držitel Nobelovy ceny Max Planck prohlásil, že věda se vyvíjí po jednom pohřbu:

„Nová vědecká pravda netriumfuje tím, že přesvědčí své oponenty a pomůže jim vidět světlo, ale spíše tím, že tito oponenti nakonec vymřou a jsou nahrazeni novou generací, která je v souladu s těmito novými pravdami.“

To se týká nejen fyziky, ale všech oblastí včetně medicíny. Není tomu tak dávno, kdy tzv. pouštění žilou bylo velmi populárním léčebným zákrokem. Naštěstí časy se mění a nová paradigmata se budou vždy objevovat v momentě, kdy ta současná již vyčerpala svůj potenciál a nastává čas nahradit je něčím lepším, co daleko lépe odráží současnou úroveň našeho vnímání a chápání světa kolem. Jedná se o neustálý proces evoluce.

Svět se mění před našima očima, ale ne každý to vidí

Problémem je, že velká část lidí po ukončení formálního vzdělání neprovedla „update systému a map“. Pohybují se světem a řídí se zastaralými, často neplatnými informacemi. Takové lidi pak zpravidla jakékoli změny děsí. Cílem těchto článků je update našeho software a aktualizace map. Jakmile máme k dispozici informace o tom, co se děje, včetně toho, co to pro nás může znamenat, tak zpravidla opadá strach a zároveň se nám nabízí příležitost nejen se na tyto změny připravit, ale využít je v náš prospěch.

Člověk mívá často pesimistická očekávání, co se týče budoucnosti a vidí obecně pokrok jako něco negativního eventuálně vedoucího k záhubě lidstva. V minulých dobách to byli tzv. Luddité, co rozbíjeli stroje v počátcích průmyslové revoluce v Británii a pak tzv. Malthusiané s jejich populační teorií, kteří byli na poplach před vyhladověním vysokého počtu obyvatel ve světě. Čas však ukázal, že se obě tyto skupiny mýlili. Průmyslová revoluce přinesla nový druh práce, který nebyl tak náročný a úmorný, jako práce na poli. K vyhladovění obyvatel nakonec nedošlo díky pokroku v křížení obilovin a vynálezu umělého hnojiva.

Lidé mají tendenci vidět věci daleko dramatičtěji, než jaké ve skutečně jsou. Tato tendence je důsledkem nebezpečí, kterým museli naši předci v minulosti neustále čelit. K přehnané obezřetnosti tak byli naprogramováni prostředím skrz evoluci. To neznamená, že nečelíme žádným problémům. Je jen potřeba se na ně dívat v celé šíři, stavět se k nim konstruktivně a naučit se vidět příležitosti, co tyto problémy nabízejí.

„Nikdy nezměníte věci bojem s existující skutečností. Chcete-li něco změnit, vytvořte nový model, který stávající zastaralý model vystřídá.“

“You never change things by fighting the existing reality. To change something, build a new model that makes the existing model obsolete.”

― Buckminster Fuller, architekt, matematik, vynálezce a spisovatel

Jsou lidé, kteří toto všechno ví a oni jsou právě těmi, co mění svět kolem nás. Informace v tomto článku by nám měly pomoci na dvou úrovních. V rovině investorské a osobní. Pomůže nám to nastavit si správnou optiku, jakou se dívat na svět kolem a naučit se vidět příležitosti a odhadovat jejich potenciál. Zároveň některé poznatky můžeme aplikovat v našem osobním životě. Můžeme se tak zlepšit po všech stránkách. Jediné, co by nám v tom případně mohlo bránit, jsou naše limitující přesvědčení, která jsou postavená na zastaralých informacích. Jakmile se od nich osvobodíme, tak se můžeme posouvat mílovým kroky směrem, který si vědomě vybereme.

V dalším a zároveň posledním díle této série se podíváme na to, jak s těmito informacemi dále pracovat a připravit se na masivní úspěch.