Lidé se honí za penězi a přitom si neuvědomují, že peníze nepředstavují nic jiného než čas. Peníze nám umožňují zakoupit věci bez toho, aniž bychom museli věnovat čas jejich výrobě. Peníze nám rovněž umožňují zakoupit služby, abychom se my sami nemuseli aktivně věnovat činnosti, za kterou platíme.

Čas je to nejcennější, co máme, jelikož peníze tady budou vždy, zatímco my jednou odejdeme. Náš čas, který je nám vyměřen, je vymezený. Ti nejbohatší si to velice dobře uvědomují. Zatímco většina lidí vyměňuje svůj čas za to, aby získali co nejvíce peněz, tak oni naopak obětují peníze, aby získali co nejvíce času.

Vše v našem životě se točí okolo pocitu štěstí, ať už si to uvědomujeme či ne. Peníze jsou sami o sobě pouze prostředkem, který nám umožňuje dostat se k věcem, o kterých jsme přesvědčeni, že nám mohou pomoci získat pocit štěstí. Bohatí dělají to samé. Směňují peníze za věci, o kterých si myslí, že jim přinesou pocit štěstí. I když se tyto cesty liší, tak cíl mají stejný. Peníze tak hrají důležitou roli prostředníka. V adekvátním množství nám poskytují finanční nezávislost. A finanční nezávislost si můžeme představit jako nástroj, který nám umožňujeme dělat co chceme a kdy chceme. Tedy věnovat čas tomu, čemu jej chceme věnovat. Anebo také nám umožňují vyhnout se dělání toho, co se nám z jakéhokoli důvodu dělat nechce.

Je to stále dokola to samé. Cesta za hledáním osobního štěstí. Když je to stále dokola to samé, proč si to musíme neustále opakovat? Důvod je celkem prostý. Tím, jak procházíme životem, tak se mění naše osobnost a s nimi i naše potřeby a preference. Je potřeba se jim adaptovat. Součásti procesu adaptace je proces zkoumání. Čas od času je potřeba prozkoumat, zda jsme tam, kde chceme být, a zda děláme to, co dělat chceme a zda prožíváme to, co chceme prožívat. Naštěstí nás na to příroda dobře uzpůsobila. Dala nám do vínku emoce, které nám slouží jako indikátory. Tyto indikátory nás upozorní (téměř) vždy, když je něco v nepořádku. Na nás je být bdělými, zachytit tyto signály a věnovat jim pozornost. Pak by měl následovat proces zkoumání. Co je v nepořádku a co můžeme udělat proto, abychom tento vnitřní nesoulad napravili.

Finanční nezávislost je o tom mít čas ve svých rukou a věnovat se pouze tomu, čemu se se chceme věnovat a v čase kdy se tomu chceme věnovat. Vyvstává otázka, jak se dostat do bodu, kdy jsme finančně svobodní? Základní poučka je tak triviální až odrazuje. Vždy je potřeba mít výdaje nižší než příjmy. Určitě není na škodu, abychom se naučili odlišovat skutečné potřeby od potřeb uměle vytvořených („wants“ vs „need“, neboli „chtíče“ vs „potřeby“). Příkladem skutečné potřeby od umělé vytvořené potřeby může být mobilní telefon. Mobilní telefon je rozhodně v dnešní době potřebou. Otázkou pak je, zda potřebujeme nejnovější vlajkovou loď od Applu nebo zda nám postačí nějaká „lidovka“ od Samsungu. Tím neříkáme, že je hřích dopřávat si. Je potřeba umět si udělat radost, ale je důležité mít na paměti, že nemůžeme mít všechno. Proto je potřeba, abychom se naučili prioritizovat a být strategickými. Buď mít dražší mobilní telefon delší dobu, nebo to občas prostřídat levnějším. Anebo mít levnější kousek delší dobu. Mysleme přitom s láskou na naše budoucí já. Chceme, aby se mělo taky dobře, tak jej nezanedbávejme tím, že se zadlužíme až po uši nebo budeme nakupovat drahé věci, co nepotřebujeme, abychom se měli dobře teď s tím, že neřešíme, co bude zítra.

Vše, co časem ušetříme, investujeme. Cest jak a do čeho investovat je spousta. Týká se to nejen investování do majetků jako jsou nemovitosti či akcie, ale rovněž investování do sebe, do seberozvoje, do vztahů s blízkými, do své firmy apod. Buďme kreativní a… strategičtí.

Pár slov na závěr

Finanční nezávislost by měla být cílem každého dospělého člověka, jelikož se podílí na vytváření takových životních podmínek, jenž nám umožňují následovat naše srdce bez toho, aniž bychom se museli obávat o naše materiální přežití.

Co se týče složeného úročení, tak je to něco, co se diskutuje především v oblasti financí. Nicméně jeho síla se dá aplikovat prakticky v každé oblasti našeho života od zdraví, po naše vztahy s nejbližšími i širokým okolím. To, co se většinou označuje jako tzv. overnight success (volně přeloženo jako „úspěch přes noc“), bývá zpravidla výsledkem složeného úročení. Člověk na něčem usilovně pracuje a výsledky se dlouhou dobu nedostavují. Pak z čista jasna dojde ke zlomu a okolí (často včetně dotyčného) se nestačí divit. Podobných příkladů je nepřeberné množství. Osvojení si cizího jazyka, budování firmy, posouvání se v nějaké sportovní disciplíně nebo učení se hry na hudební nástroj. To je také jeden z důvodů, proč tyto činnosti, u nichž výstup (tj. výsledek) nemá lineární závislost na vstupu (tj. vynaloženém úsilí), odrazuje tolik lidí. Bohužel dříve, než se dostaví povzbuzující účinky, to vzdáme.

Musíme se naučit věřit a důvěřovat procesu, vytrvat v našem úsilí a nenechat se odradit nejen případnými nezdary, ale také zdáním, že se nikam neposouváme. Nemluvíme tady ovšem o slepé víře. Je potřeba vědět, co děláme a pravidelně analyzovat zpětnou vazbu v podobě výsledků, kterých se nám dostává.

Jedna z věcí, která nám může s tímto procesem víry a důvěry v proces pomoci, je studium lidí, co dokázali to, po čem sami toužíme. Spousta těchto lidí nám ponechala na cestě drobky, které nám umožňují je sledovat a jít cestou, kterou nám vyšlapali. Tito lidé sdělují své příběhy na podcastech, v knihách, na sociálních médiích. Od nás se především vyžaduje, abychom měli nastražené uši a bedlivě naslouchali. Tímto se dostaneme k cenným informacím, které je poté potřeba aplikovat. Jakmile se je snažíme aplikovat, tak bychom měli mít odhodlání malých dětí, co se učí jezdit na kole. Budeme padat, ale je potřeba se nikdy nevzdávat. Po pádu se zvednout, oprášit si kolena a nasednout zpátky na kolo. Znova a znova, dokud se nám nepodaří naučit se jezdit bez neustálého padání.

Ještě si povíme jeden krátký příběh, příběh o Čínském bambusovém stromu. Tento strom potřebuje 5 let k tomu, aby vyrostl. V tomto čase jej musíme zalévat a hnojit každý den. Zaléváme a hnojíme holou půdu, ve které je bambus zasazen. Výhonek stromu však uvidíme až pátým rokem. Celých 5 let vidíme pouze holou půdu a může se zdát, že se vůbec nic neděje. Přijde den, kdy se výhonek provrtá půdou a začne rašit. Ode dne, kdy spatří světlo světa, vyroste do výšky 27 metrů za 5 týdnů(!). Teď vyvstává otázka. Vyrostl 27 metrů za 5 týdnů nebo za 5 let? Odpověď je zřejmá. Trvalo to 5 let. Proč? Protože kdybychom přestali kdykoli v průběhu této doby se zaléváním a hnojením, bambusový strom by odumřel. Po celou tu dobu se pod povrchem tvoří masivní kořenový systém, který bude v budoucnu nejen schopný poskytnout stromu veškerou potřebnou vláhu a živiny, ale také podporu schopnou udržet tak vysoký kmen.

Buďte jako bambusový strom. Nechť svět pak žasne a nechť jste inspirací pro všechny kolem.