„Pokud nemáte plán, tak plánujete selhat.“

– Benjamin Franklin

Dnešní článek bude velmi osobní. Nikoliv proto, že bych si potřeboval vylévat srdce, ale abych poukázal, že to jde, že lze dosáhnout finanční svobody. A to od nuly.

Potom co jsem dokončil vysokou školu, jsem byl přesvědčený, že mi svět leží u nohou. Myslel jsem si, že se mi díky kusu papíru zvanému diplom, peníze jen pohrnou. Věřil jsem, že si zasloužím všechno, co si zamanu. Asi pro vás nebude velikým překvapením, že krátce na to jsem byl vyveden z omylu a začal si uvědomovat, že moje očekávání byla, slušně řečeno, naivní.

S první prací na plný úvazek přišlo první „vlastní“ bydlení. Vzal jsem si do podnájmu jeden menší pokoj a obýval 3pokojový byt s cizími lidmi. Jediné, na co jsem se v té době zmohl, byla matrace, polštář a peřina. Na což jsem si musel půjčit. Kromě toho jsem měl na pokoji ještě jednu skříň, co mi tam ponechali spolubydlící z vedlejšího pokoje. Mé čisté jmění bylo v tu chvíli negativní. Více jsem dlužil, než kolik toho vlastnil.

Neměl jsem žádné velkolepé plány, co se týče mého finančního zabezpečení. Začal jsem skromně. První cíl bylo zbavit se dluhů. Splatil jsem dluh, co jsem měl u rodičů a splácel jsem kontokorent, který jsem měl nějakou dobu vyčerpaný na maximum. Už jen tímto malým počinem přišla obrovská lekce. Jak i malý dluh může být obrovskou zátěží. Rozuměj špatný dluh, což je takový dluh, který nám nedává do kapsy peníze, ale naopak je z ní tahá. Nevím, čím to bylo, ale obzvlášť splacení kontokorentu mi zabralo několik měsíců. To bylo mnohem déle, než jsem čekal. Po splacení všech dluhů jsem se několik let plácal na místě. Něco málo jsem ušetřil a pak to utratil. Znovu ušetřil a znova utratil. A tak dokola.

Pak sérií okolností jsem se dostal do bodu, kdy jsem se za sebe a svou finanční situaci styděl. S tím přišlo rozhodnutí celou věc změnit. Už jsem začínal chápat, jak důležité je mít plán. A plán musí být definitivní, tzn. měl by být konkrétní, měřitelný a měl by mít i nějaký termín. Vypsal jsem sám sobě fiktivní šek na 1 milión korun se splatností do jednoho roku. Nakoplo mě několik motivačních videí a inspirativní příběhy úspěšných lidí. Věřil jsem, že se to povede i mně. Nakonec to zabralo 5 let, než se to povedlo a než jsem měl na účtu jeden milión korun. Zároveň jsem byl bez jakýchkoliv dluhů. Je fakt, že jsem opravdu věřil tomu, že se to nakonec povede. Ale taky jsem nebyl naivní a věděl, že nic nemůžu ponechat náhodě a je třeba přiložit ruku k dílu.

Důležité je mít plán. Zpočátku jsem měl jen hromadu plánů. A nic víc. Někteří kamarádi se mi dokonce za mé plány smáli, nicméně výsměchy mě neodradili, ačkoliv na mé sebevědomí to nemělo úplně pozitivní dopad. Plány neustále selhávaly, ale přece jen začaly přicházet první malé pozitivní změny. Časem jsem si uvědomil, že hromada z těch plánů nakonec vyšla, ačkoliv jsem si to zpočátku neuvědomoval. Do cíle jsem se totiž dostal po jiné cestě, než jakou jsem si plánoval. A opět to všechno zabralo mnohem více času, než jsem si myslel.

To o co se snažíme, je lidem ukázat cestu a dokázat, že to jde. Následující výčet pravd a jednoduchých pravidel je to, čím jsem si sám prošel. Některé věci jsem musel pochopit sám, jiné věci mi pomohli pochopit druzí. To, co jsem musel pochopit sám, bylo často náročnější a bolestivější než to, s čím mi pomohli druzí. O to jsou tyto lekce, které jsem si osvojil touto „tvrdou cestou“ cennější. I přes silný protivítr se můžeme doplavit daleko. Nicméně s větrem, co nám naopak fouká do plachet po našem směru, se dostaneme ještě dál. Proto mám osobně náruč otevřenou dokořán příležitostem učit se od druhých a usnadnit si tak vlastní cestu. Teď přejdeme k věci.

První nesmírně důležitá a nadčasová pravda je:

Chudí nejdříve utratí peníze, co mají, a pokud jim něco zbyde, tak to investují. Bohatí nejprve investují a co jim zbude, to utratí.

Proto ta první dvě nejdůležitější pravidla zní:

1. 1. Investuj jako první.

1. 1. Utrácej až potom, co jsi investoval.

Neznám žádné výjimky, co by to dělali naopak a přesto uspěli. Dokud jsem si tato pravidla neosvojil, tak jsem se nepohnul z místa. A jaká je nejčastější výmluva lidí?

„Investoval bych, kdybych měl víc peněz.“

A jaká je na to odpověď?

„Měl bys víc peněz, kdybys investoval.“

A jak to můžu vědět? Sám jsem se vymlouval tímto způsobem. „Začnu šetřit (investovat), až budu mít z čeho.“ Paradoxně i přesto, jak moje mzda rostla, stále jsem nebyl schopný našetřit víc peněz. Proto je potřeba mít plán a začít hned teď. Ne zítra, ani pozítří, ani za rok, ale dnes. Není to o penězích, resp. jejich dostatku či nedostatku, ale je to o plánu. Nejsou to peníze, co se počítá, co je tím nejdůležitější, ale je to plán. Vím, o čem mluvím. Dokud jsem si neudělal plán, nepohnul jsem se z místa.

Nezáleží kolik člověk investuje. Důležité je, aby investoval bez ohledu na to jak málo. Dříve či později začne mít člověk k investování víc, než kolik by tušil. Proto nejdůležitější věc je začít. Udělat si plán a každý měsíc s novou výplatou si nejdříve odložit bokem. Tyto odložené peníze buď spořit anebo investovat, případně můžeme obojí.

Pokud začínáme a máme na bedrech špatný dluh, tzn. takový dluh, který nám tahá peníze z kapes a nic nám nedává a jen nás zatěžuje, tak je nejdůležitější se tohoto dluhu co nejrychleji zbavit. Osvobodit se o něj. Špatný dluh je jak železná koule, co máte připoutanou k noze a neustále ji musíte vláčet sebou. Poté, co špatné dluhy splatíte, tak začněte odkládat bokem. Můžete začít skromně, jako například „každý měsíc s novou výplatou dám bokem tisíc korun“. Později to můžou být dva, pět či deset. Vytvořte si finanční polštář. Ne na dovolené, nový mobil, nebo novou televizi, ale jako pojistku na nečekané problémy. Je dobré mít peníze bokem jako „pojistku na průšvihy“. Je potřeba začít plánovat a být připravený.

Nezdary budou přicházet. Jsou součástí života, tak je potřeba s tím počítat a být připravený a ne zaskočený. Nepřivolávat si je, ale být připravený. Jedině tak se můžeme postupně dostávat na vyšší mety. Je jedno, kde začnete, ale důležité je začít. Sám jsem začal se splácením dluhů. Pak jsem si dal za cíl našetřit 50 tisíc korun. Potom jsem to zvedl na 100 tisíc korun, pak 200 tisíc korun atd.

Všichni jsme farmáři a sklízíme to, co jsme zaseli. Neustále něco zaséváme, ať už si to uvědomujeme či ne. Jakmile si to uvědomíme, tak nebudeme tolik překvapení tím, co sklízíme. Občas pro nás bude nepříjemné akceptovat to, co sklízíme. Malými krůčky začneme postupně zasévat to, čeho chceme mít v životě víc. A jelikož to není jen o tom dělat určité věci, ale také o tom přestat dělat jiné věci, tak rovněž přestaneme zasévat plevel. Dříve či později si uvědomíme, že jsme nezasévali jen semínka chutných plodů, ale aktivně (i když nevědomě) zasévali plevel.

Zabere to čas, ale výsledek stojí za to. S každou sklizenou úrodou bude vaše motivace silnější. Budete mít nejen víc odhodlání, ale také energie. Vaše víra v proces bude sílit a vy už si nebudete schopni představit, že byste měli žít život, jako jste žili kdysi, kdy jste věřili, že všechny úspěchy jsou jen o štěstí, o talentu, a že vy na to možná nemáte, že vy si to nezasloužíte a podobně. Vše začíná plánem. Vytvořte si plán a okamžitě vykročte. Nic vám nebrání. Jediné, co můžete ztratit, je možnost dosáhnout v životě finanční svobody. A otázka je, proč to nezkusit? Proč si nedát za cíl osvobodit se od všech strachů, souvisejících s nedostatkem peněz? Je to jen na nás.

První milion jsem našetřil z výplaty. Trvalo to několik let, než se to povedlo. Druhý milion jsem pak vydělal investováním a za mnohem kratší dobu. Bez plánu by se mi to nepovedlo. Kdybych neměl plán, tak by se mi nepovedlo první milión našetřit a neměl bych z čeho investovat. Tudíž by ani nenásledoval druhý milión atd. Místo šetření bych vydělané peníze okamžitě použil na zlepšení životního stylu. Koupil bych nové auto, mobilní telefon, počítač a obnovil svůj šatník. Co by mi zbylo, tak bych utratil za zážitky v podobě exotických dovolených. Paradoxně bych tak vypadal mnohem bohatší, než jaký jsem ve skutečnosti byl.

Tak honem do toho! Není na co čekat. Odkládání je zkrátka hloupost. Vemte si tužku a papír a sepište si svůj plán. Budeme se těšit, až nám za pár let napíšete, jak dnešní den změnil váš život.