Co to jsou peníze?
Peníze reprezentují naši životní energii, reprezentují náš čas. Peníze jsou čas.
Teď si vysvětlíme, co tím máme přesně na mysli. Vydělávání peněz není nic jiného než věnování našeho času potřebám druhých na úkor našich vlastních potřeb. Tento obětovaný čas, je pak kompenzován ve formě peněz. Náš čas je tak uzamčený v bankovkách a penězích, které pak můžeme směnit za čas jiných lidí, který byl potřeba pro vytvoření produktu nebo vykonání služby, kterou od nich chceme či potřebujeme.
Uveďme si příklad. Pokud jsem pekař, tak věnuji čas pečení chleba. Tento čas pak dostanu zpět ve formě peněz. Za tyto peníze si pak koupím jablko, pro jehož vypěstování obětoval svůj čas někdo jiný než já. Svůj čas uzamčený v penězích jsem tak předal pěstiteli výměnou za jablko, aby i on mohl uzamknout a uchovat svůj čas v penězích, který on, na rozdíl ode mě, nevěnoval pečení chleba, ale pěstování jablek.
Peníze tedy reprezentují čas. Lze si je rovněž představit jako energii. Nebo ještě lépe si je můžeme představit jako baterii uchovávající životní energii, která může být přeměněna prakticky na cokoli, jako např. nový účes nebo kornoutek točené zmrzliny.
Lze tedy říct, že peníze jsou technologie, která umožňuje uchování životní energie – lidské práce.
Peníze jako výplod naší fantazie
Peníze jsou technologie, jejíž fungování je postaveno na kolektivní iluzi lidí. Touto kolektivní iluzí je víra v peníze.
Aby lidé věřili tomu, že peníze mohou fungovat jako uchovatel času, musíme věřit, že druzí budou akceptovat naše peníze výměnou za zboží a služby. Jinými slovy, musíme věřit, že druzí věří.
Může to znít bláznivě, ale je tomu tak. Díky kolektivní víře funguje většina pravidel a zákonů. Lidé věří, že druzí je budou dodržovat také. Pro ty z vás, pro které je tento koncept kolektivní víry nový a zajímá vás více, doporučuji přečíst si knihu „Sapiens – stručné dějiny lidstva“ od autora jménem Yuval Noah Harari. [2]
Pokud ostatní lidé nebudou ochotni akceptovat peníze, tak jsou peníze bezcenné. A to se týče jakékoli formy peněz, ať už to jsou bankovky jakékoli měny, zlato, stříbro nebo i bitcoin.
Základní funkce peněz
První úlohou peněz je směna („medium of exchange“).
Nikde není definováno, co se může a co se nemůže stát s penězi. I dnes občas používáme jako peníze věci, které běžně za peníze nepovažujeme. Může se jednat o služby, laskavosti, alkohol (jako slivovice na Moravě), zvěřina od myslivce, jednoduše cokoli, co nejsou peníze, ale umožnují nám směnu věcí, které mají nějakou hodnotu.
Zvučné peníze jsou široce akceptované napříč jak prostorem, tak i časem. Můžeme si uvést americký dolar, jako příklad zvučných peněz a srovnat jej s výmarskou markou.
Dolar již existuje více jak několik desetiletí a je akceptován napříč světem, kdežto výmarská marka je už jen historií. Bohužel se zdá, že americký dolar se také blíží konci své životnosti.
Další důležitou úlohou peněz je účtování („unit of account“).
Peníze slouží jako zúčtovací jednotka a mají schopnost vyjádřit hodnotu všech ostatních statků a ostatních peněz. Pomáhají nám tedy porovnávat vzájemnou hodnotu věcí a to tak, že tuto hodnotu vyjádříme množstvím peněz, které je potřeba vyplatit, abychom danou věc získali, resp. směnili za peníze.
Fluktuace cen je způsobena několika fenomény, kdy následující dva jsou ty nejvýznamnější – nabídka a poptávka je prvním a druhým je množství peněz v oběhu.
Nabídka a poptávka má především vliv na cenu konkrétní věci (ať už je to zboží, či služba) s tím, že ceny ostatních věcí nemusí prakticky ovlivnit.
S množstvím peněz v oběhu je tomu však jinak. Jak zvýšení, tak i snížení peněz v oběhu má plošný dopad na ceny jak zboží, tak služeb. Toto plošné zvyšování cen či snižování cen pak nazýváme inflací, resp. deflací.
Poslední stěžejní funkcí peněz je uchování hodnoty, tj. kupní síly („store of value“).
Peníze by v ideálním případě neměly ztrácet na hodnotě. Ztráta kupní síly peněz se projevuje plošným zvyšováním cen. Pokud peníze selhávají v plnění této funkce, tak zítra si budu moct koupit méně, než by tomu bylo dnes.
Poslední vyjmenovaná funkce, tedy uchování kupní síly (životní energie), je tou nejdůležitější. Paradoxně tuto funkci dnešní peníze neplní, a to je jeden z hlavních důvodů, proč je potřeba investovat.
Investování nám pomáhá nejen uchovat kupní sílu našich peněz, ale kupní sílu navýšit. Zvučné peníze jsou tedy uchovatelem naší energie (času), které jsme vložili do práce, abychom si později mohli obstarat nejen to, co potřebujeme, ale i to, co prostě jen chceme. Inflace je díra v nádobě, kterou tato uchovaná energie (čas) utíká do kapes těch, kteří mají kontrolu nad tiskem peněz.
Peníze jako komunikační síť
Peníze lze také definovat jako informační síť (systém), která přenáší informace.
Informacemi, které jsou přenášeny touto sítí, jsou ceny. Tento informační systém je využíván trhem a ceny tak pomáhají koordinovat celý trh. Výsledkem této koordinace trhu je alokace kapitálu. Nebýt peněz, nebylo by trhu.
Ceny nejsou nic jiného než informace, konkrétně signály, které nám sdělují kolik je potřeba našeho času k zakoupení dané věci či služby.
Tento informační systém si lze představit, jako pravítko, které nám umožňuje měřit. Toto pravítko měří ceny zboží a služeb. Peníze jsou pravítkem a cena jsou míra.
Při měření pravítkem jsou výsledky míry v centimetrech. Při měření penězi jsou výsledky v korunách českých nebo jakékoli jiné měně.
Jak ceny vznikají?
Obecně se říká, že ceny jsou určeny nabídkou a poptávkou, konkrétně střetem nabídky a poptávky. K tomuto střetu dochází právě na trhu. Tato definice je však velice obecná. Nepředpokládá jakékoli jiné proměnné.
My použijeme definici jinou. Zpočátku to může znít komplikovaně, ale postupně si to rozebereme tak, aby to bylo jednoduše srozumitelné.
Hladina cen (neboli součet všech cen na trhu) je výsledkem „jednoduché“ matematiky. Nejprve musíme vědět, jaké je celkové množství peněz, které máji lidé k dispozici pro útratu v danou dobu. Dále potřebujeme vědět, veškeré množství všeho zboží a služeb v danou dobu, co má nějakou hodnotu.
Trh je pak mechanismus, který pomáhá odhalit správnou cenu pro každou věc, která je na trhu nabízena. Trh není nic jiného než shluk všech lidí, kteří spolu směňují peníze za zboží a služby. Trh není nic statického. Není to ani místo. Trh je proces. Trh je jako živý organismus, který bez ustání reaguje na neustále se měnící podmínky.
Představme si nádobu s vodou, jakou vidíme na následujícím obrázku.
Voda v této nádobě reprezentuje všechno zboží a veškeré služby dostupné v současné době. Řekněme, že cokoli, co si dnes u nás mohu koupit, ať je to nový sestřih, dům, či káva, je obsaženo v této nádobě.
Tato nádoba obsahuje veškeré bohatství České republiky.
Teď je potřeba zjistit, kolik vody (bohatství) tato nádoba obsahuje.
Můžeme si všimnout, že na nádobě máme risky, nicméně nám chybí hodnoty. Pokud však chceme měřit velikost bohatství obsaženého v nádobě, potřebujeme výšku hladiny vyjádřit číslem. Proto k ryskám přiřadíme číselné hodnoty.
Teď už víme, že v nádobě máme přibližně 100 litrů vody. Nádoba s ryskami plní ve vztahu ke kapalině stejnou roli, jakou plní peníze ve vztahu k bohatství. Nádoba nám umožňuje měřit množství vody a peníze nám umožňují měřit velikost bohatství.
Co se ale stane, když změníme stupnici na nádobě a to tak, že ke každé hodnotě na nádobě přidáme jednu nulu?
Najednou nám nádoba bude ukazovat, že máme 1 000 litrů vody. Ta stejná nádoba s původní stupnicí ovšem ukazovala pouze 100 litrů.
Objem nádoby zůstal stejný, i množství vody v nádobě se nezměnilo. Jediné, co se změnilo je stupnice. Původní stupnici jsme vynásobili číslem 10x. Ale množství vody jsme nezvětšili 10x, to zůstává stále stejné.
Obrázek výše nám vysvětluje, co se stane, když najednou zvýšíme celkové množství peněz 10násobně. Když zvýšíme celkové množství peněz 10násobně, tak jediné, co se změní jsou peníze, tedy stupnice. Nikoliv však bohatství samotné, které těmito penězi měříme.
To, že máme celkově 10x více peněz neznamená, že jsme 10x bohatší. Celkové bohatství se nezměnilo. Jen se změnil systém pro měření. Jinými slovy jediné, co se změnilo je stupnice pomocí, které měříme množství vody (bohatství).
Pokud bychom teď přelili z nádoby vlevo 10 litrů vody do nádoby vpravo, tak na nádobě vlevo budeme mít necelých 90 litrů. Kolik nám však bude ukazovat nádoba vpravo?
Necelých 1 100 litrů. Pouhým přelitím 10 litrů z jedné nádoby do druhé se nám z původních 10 litrů stalo 100 litrů.
My však víme, že se nám nepodařilo vykouzlit vodu navíc. Víme, že stupnice na druhé nádobě je špatná.
Co to znamená v reálném životě?
Ne všechny růsty cen, co vidíme kolem sebe jsou důsledkem bohatnutí obyvatelstva. Změna stupnice, kterou jsme si ilustrovali zjednodušeně vysvětluje princip inflace.
Inflace je snižování kupní síly peněz. Přeloženo do jednoduchého jazyka, inflace je znehodnocování peněz.
Kdykoli kdy centrální banka „natiskne“ nové peníze, dochází tak k jejich znehodnocování. Spoustě lidí tato souvislost uniká, a to ze dvou jednoduchých důvodů:
- veřejně se o tomto znehodnocování peněz příliš nemluví,
- nějakou dobou trvá, než se znehodnocení peněz projeví v reálném světě.
Inflace a deflace
Takže už víme, že celkové množství peněz v oběhu má vliv na výši cen, nikoliv však na velikost bohatství. Peníze tedy nereprezentují bohatství. Penězi pouze bohatství měříme.
Kromě množství peněz jsou zde ještě dvě veličiny, které mají vliv na výši cen na trhu. Těmito veličinami jsou celkové bohatství obyvatelstva a rychlost pohybu peněz mezi obyvateli.
Celkové bohatství je jednoduché. Jak jsme si již říkali, vyjadřuje celkovou hodnotu všeho zboží a služeb dostupných v současnosti. Pokud budeme najednou 2x produktivnější, aniž by se cokoli jiného změnilo, tak můžeme za stejné množství peněz koupit 2násobné množství zboží a služeb. A stejně je tomu i naopak. Pokud naše produktivita poklesne na polovinu, tak kupní síla našich peněz klesne rovněž na polovinu.
Rychlostí pohybu peněz je pak myšleno, jak často peníze mění svého majitele. Čím je rychlost pohybu peněz vyšší, tím je kupní síla nižší. Čím je pomalejší, tím je kupní síla vyšší. Toto je dáno produktivitou obyvatelstva. Jak rychle a efektivně jsme schopni produkovat zboží a vykonávat služby.
Vztah mezi těmito třemi veličinami lze vyjádřit jednoduchou rovnicí:
Pro lepší pochopení lze rovnici také vyjádřit následovně:
Tato rovnice nám umožňuje vypočítat hladinu cen. Mimo jiné nám rovněž umožňuje vypočítat i změnu hladiny cen. Takovou změnu pak obecně nazýváme buď inflací nebo deflací.
Inflace je tedy snížení kupní síly (snížení hodnoty peněz) a deflace je zvýšení kupní síly (zvýšení hodnoty peněz).
Na základě rovnice výše už vidíme, že změna hladiny cen může být ovlivněna hned několika faktory.
Dokonce nemusí dojít ve výsledku k žádné změně hladiny cen i přesto, že se změnilo více proměnných. K inflaci například nedojde, pokud se zvýší množství peněz o 10 % ve stejnou dobu, kdy vzroste hodnota zboží a služeb o 10 %. Takové změny se vzájemně vyruší.
Je dobré mít na paměti inflaci při stanovení našich finančních plánů. Investujeme proto, abychom zhodnotili náš majetek neboli navýšili naši kupní sílu. Jakmile se na investování díváme optikou zvyšování kupní síly, tak už se nám zároveň ukazuje náš minimální cíl. Tímto cílem je překonat inflaci. Pokud výnos vašich investic je menší, než je inflace, pak reálně ztrácíte svou kupní sílu i přesto, že papírově hodnota vašich investic roste. Vysvětlíme si to na jednoduchém příkladu.
Jestliže je inflace ročně 3 % a mé investiční portfolio má roční výnos 2 %, tak reálně přicházím o 1 % svého majetku ročně:
Jen upozorním, že veřejným statistikám uvádějícím inflaci se nedá úplně věřit. Zpravidla se má za to, že skutečná inflace bývá vyšší.
Jsou lidé, kteří jsou přesvědčeni, že daleko přesnější ukazatel reálné inflace je index S&P 500, než statistiky uváděné centrálními bankami.[4] Pokud mají tito lidé pravdu, pak roční inflace se nepohybuje okolo 2 %, ale okolo 15,76 % (v roce 2020). Těchto 15,76 % bylo zhodnocením indexu S&P 500 v roce 2020.
Naším osobním cílem by mělo být překonat tento index.
Peníze dnes
Typickým názvem pro státní peníze, které nejsou kryté zlatem případně čímkoli jiným, jsou fiat peníze. Takové peníze se rovněž nazývají měnou s nuceným oběhem.
Fiat je slovo latinského původu a znamená to rozkaz, či nařízení.
Je zapotřebí pochopit několik důležitých faktů týkajících se dnešních státních peněz. Prvním faktem je, že je obrovský rozdíl mezi penězi, které jsou státem směnitelné za zlato (peníze kryté zlatem) a penězi, kde stát negarantuje směnu za zlato (fiat peníze).
Pokud rozebereme první uvedený příklad, peníze směnitelné za zlato, pak je nutno pochopit, že peníze jsou ve skutečnosti zlato a bankovky jsou pouze směnkami, které společnosti usnadňují obchodní transakce. Přeci je jen praktičtější s sebou nést peněženku s pár bankovkami různých nominálních hodnot, než měšec naditý zlatými a stříbrnými dukáty.
U peněz krytých zlatem stát zaujímá roli vydavatele a správce bankovek a také dozorce nad celým systémem. Stát mimo jiné nemá kontrolu nad zlatem a jeho množstvím v oběhu. Může vydat pouze tolik bankovek, kolik má zlata pod úschovou.
V druhém uvedeném příkladu, kdy se bavíme o fiat penězích, jsou penězi přímo bankovky samotné a stát de facto nemusí kontrolovat množství bankovek v oběhu, jelikož není povinen tyto bankovky směňovat za zlato. Zde leží kámen úrazu, jelikož jsou situace, kdy stát tohoto zneužívá a vydává bankovek daleko více než je prospěšné pro ekonomiku a obyvatelstvo státu. Zároveň však trestá kohokoli jiného, kdo se pokouší tvořit (padělat) peníze.
Když tiskne peníze centrální banka, tak je to legální a mluví se o tzv. kvantitativním uvolňování. Když však peníze tiskne obyčejný člověk, tak je to nelegální a mluví se o tzv. padělání peněz.
Je potřeba zmínit jeden často opomíjený fakt, a to že fiat peníze, které v minulosti vznikly, nevznikly přímo jako fiat peníze. Jakékoli bankovky, které kdy byly vydány do oběhu, byly buď směnitelné za zlato, nebo byly kryté bankovkami, které už byly směnitelné za zlato. Jako příklad si můžeme uvést americký dolar, který byl do roku 1971 krytý zlatem. Bylo to do doby, než tehdejší americký prezident Richard Nixon ukončil konvertibilitu mezi dolarem a zlatem.
Jakékoli peníze si získaly důvěru lidí tím, že byly nejdříve směnitelné za zlato či stříbro. Lidé měli důvěru, že státu se vydávání peněz nevymkne z rukou a nevydá do oběhu více peněz, než kolik je schopný směnit za zlato. Většinou až později, jakmile si lidé navykli na tyto bankovky a mince a státu do dostatečné míry důvěřovali, pak stát upustil od krytí peněz zlatem. Pro zajímavost si ještě uvedeme, že stát nebyl ten, kdo prohlásil zlato penězi. Lidé se sami přirozeně rozhodli pro zlato, jakožto prostředek směny a obchodu. Rozhodl tedy o tom volný trh.
Historie je plná příkladů, kdy stát nejdříve vydal bankovky kryté zlatem a až později zrušil možnost směny za zlato. Dříve či později pak stát nekontrolovaně navyšoval množství peněz, což eventuálně vedlo k jejich kolapsu, a to pak s sebou neslo velice bolestivé důsledky pro společnost a její blahobyt.
Úzká skupina lidí má kontrolu nad penězi a jejich množstvím v oběhu. Otázka tvorby peněz v jejich případě je pouze otázkou stisku klávesy „enter“ na počítači.
Kdežto obyčejný člověk musí často obětovat obrovské úsilí proto, aby uživil svou rodinu.
Jsem velice zaujatý vůči současnému měnovému systému, resp. centrálnímu bankovnictví, jelikož mám nedůvěru v centrální řízení a to už, ať se to týká čehokoli.
Zdravý vztah k penězům
Většina lidí nemá zdravý vztah k penězům, a to z toho důvodu, že v sobě nosí protichůdná přesvědčení týkající se peněz.
Vyjmenujeme si ta nejčastější přesvědčení, která jsou nejen nepravdivá, ale doslova nebezpečná.
„Peníze jsou kořenem všeho zla.“
„Peníze kazí charakter.“
„Za peníze si štěstí nekoupíš“
Zkusme výše uvedená přesvědčení uvést na pravou míru. Jak by pak v takovém případě vypadala?
„Láska k penězům je kořenem zla.“
„Peníze odhalují skutečný charakter člověka.“
„Za peníze si veškeré štěstí nekoupíš, ale dokážou zlepšit kvalitu tvého života a vyřešit problémy, které se dají vyřešit penězi.“
Rozdíl se může zdát nepatrný, ale význam se naprosto změní. Peníze bychom měli vnímat jako nástroj, kterým se snažíme řešit problémy. Není však vždy snadné přijít na to, které problémy jsou skutečné, a které jsou pouze domnělé. Abychom dokázali odlišit to, co skutečně potřebujeme od toho, o čem si pouze namlouváme, že potřebujeme, musíme být sami k sobě upřímní.
Zdravý vztah k penězům vyžaduje zdravý vztah se sebou samotným. Je potřeba srovnat si žebříček hodnot a peníze správně zařadit ve vztahu k hodnotám ostatním.
V mém případě je na prvním místě zdraví, pak následuje láska a až potom bohatství. Peníze jsou v mém případě jednou z věcí, co spadají do kategorie bohatství.
Žebříček hodnot mi pak pomáhá správně se rozhodovat. První mám na mysli své fyzické, mentální a duchovní zdraví, poté vztahy s mými blízkými a s lidmi kolem mě a pak myslím na materiální věci.
Možná tím nejužitečnějším nástrojem, který nám může pomoci srovnat si náš žebříček hodnot a správně si v něm zařadit peníze, jsou otázky. Správně položená otázka je tím nejmocnějším nástrojem.
Uvedeme si pár dobrých otázek, kterými můžeme začít a které mohou pomoci správně nás nasměrovat.
Pokud bychom věděli, že do roka umřeme, jak bychom rádi trávili poslední rok?
Co nám v životě přináší největší naplnění a jak to souvisí s penězi?
Pokud už bychom do konce života nemuseli pro peníze pracovat, co bychom dělali?
Je špatně mít peníze na prvním místě? Nemyslím si. Peníze na prvním místě nemusí nutně reprezentovat lásku k penězům. Pokud nereprezentují lásku k penězům a pokud za penězi na prvním místě je něco hlubšího než peníze samotné, tak v tom není problém. Vše je individuální a je na nás samotných, kam peníze a materiální bohatství do našeho života zařadit.
Je však potřeba být k sobě vždy upřímný a nevymlouvat se ze své špatné finanční situace slovy „peníze kazí charakter“ apod. a předstírat tak jakousi falešnou ctnost. To není hezké. Nepomůže to jak nám, tak ani lidem kolem nás. Bohatství je jako koláč, který pečeme společně a můžeme jej udělat tak veliký, aby zasytil úplně všechny. Budování bohatství je hra. Nejedná se o hru, kde někteří musí zákonitě prohrát, aby mohli jiní zvítězit (tzv. zero-sum game). Jedná se o hru, kde mohou být všichni vítězi.
Tento první díl bych rád zakončil mottem, které ve mně silně rezonuje:
„Vyhrávej a pomáhej vyhrávat.“
Zdroje:
[1] Jens O. Parsson. “Dying of Money : Lessons of the Great German and American Inflations”. Apple Books.
[2] HARARI, Yuval N. Sapiens: stručné dějiny lidstva. V nakladatelství Leda vydání třetí. Přeložil Anna PILÁTOVÁ. Voznice: Leda, 2018. ISBN 978-80-7335-569-2.
[3] KIYOSAKI, Robert T. Bohatý táta, chudý táta: co bohatí učí svoje děti a chudí a střední vrstvy ne. Aktualizované vydání. Přeložil Radovan BAROŠ. Praha: Euromedia Group, 2020. ISBN 978-80-7617-968-4.
[4] The Investor’s Podcast Network: Explained: How Michael Saylor Defines Inflation, Risk Premiums, And Hurdle Rates? (youtube video)
Poznámka:
* Co je to kapitál?
Zdroj, který je schopen uspokojit potřeby lidí.
Jaký zdroj je schopen uspokojit potřeby lidí?
Těchto zdrojů je spousta, ale všechny mají jedno společné. To jedno společné je tou jedinou skutečně vzácnou komoditou. Tou komoditou je čas. Vše ostatní je prakticky neomezené. Pokud vás napadne jakýkoli materiál a zamyslíte se nad jeho dostupnosti, či nedostupností, neboli toho, do jaké míry je daný materiál vzácný, tak dojdeme k závěru, že jeho vzácnost je pouze výsledkem úrovně vyspělosti naší technologie.
Množství všeho je dáno úrovní technologie. Již několikrát se mylně predikovalo, že dojde k poklesu výroby ropy z důvodu jeho nedostatku. Nikdy k tomu nedošlo. Jakto?
V daný moment, kdy se taková předpověď formovala byly známy pouze určitá naleziště ropy. S tím, jak se naše znalosti a vědomosti zlepšují a rozšiřují, tak se zlepšuje i technologie hledání nových zdrojů ropy a rovněž jejich těžba.
Teoreticky je možné mít neomezené množství jakéhokoli fyzického materiálu pro lidské potřeby, a to díky rekombinaci atomů. Z molekul oxidu uhličitého můžeme vytvořit ropu, zlato nebo i hovězí burger. Toto je možné. Bohužel však na to zatím nemáme dostatečně vyspělou technologii.
I ve světě, kde máme k dispozici takovou technologii, je čas stále tou jedinou skutečně vzácnou, a tedy vyčerpatelnou komoditou.