V 60. letech minulého století se dolar nelíbil především západní Evropě. V té době de facto celý svět operoval na Zlatém standardu, kdy dolar byl plně krytý zlatem, resp. měl být plně krytý zlatem. Toto krytí předpokládalo, že množství dolaru v oběhu musí být pevně svázáno s množstvím zlata v úschově Spojených států. Jinými slovy množství dolaru v oběhu nemělo být nikdy více, než kolik měly zlata v trezorech.

Tento finanční systém vznikl v roce 1944 a byl nazván Bretton Woods systém podle místa setkání budoucích vítězů 2. světové války. Výsledkem schůzky byla mimo jiné i dohoda o podobě nového finančního uspořádání světa. Evropa a další státy ponechaly značnou část svého zlata na území Spojených států a dolar začal být používán ke krytí měn ostatních zemí. Namísto toho, aby tyto země musely nezbytně nutně používat fyzické zlato ke krytí své měny, začaly používat americký dolar, který byl přímo krytý zlatem.

Jenže postupem času začalo být patrné, že Spojené státy vydávaly do oběhu více peněz, než kolik měly zlata. Ostatní státy tak z důvodu obav začaly postupně převážet své zlato z USA zpět na své území. Zásoby zlata Spojených států se začaly tenčit a to vyvrcholilo v roce 1971, kdy v televizi vystoupil tehdejší americký prezident Richard Nixon. Ten oznámil „dočasné“ přerušení směnitelnosti dolaru za zlato. Toto dočasné přerušení trvá dodnes a tímto krokem tak ukončil platnost Zlatého standardu. Prakticky všechny měny světa se v ten okamžik staly nekrytými penězi a celý svět přešel na tzv. fiat měny, což je systém, který používá ničím nekryté bankovky a mince s nuceným oběhem. Jinými slovy oběh takových měn je vynucován zákony.

Svět překvapivě neupadl do chaosu, jak mnozí předvídali. Nicméně radikálním způsobem se změnil. Fiat systém dal politikům do rukou nesmírně mocný nástroj, který nás dostal do té šlamastiky, ve které se dnes nacházíme. V důsledku toho je celý svět až po uši zadlužen a není jiné cesty ven, než buďto vyhlásit bankrot, anebo vytisknout daleko více peněz než v minulosti a měnu tak devalvovat pomocí dlouhodobé vysoké inflace. Druhá zmíněná cesta představuje jakousi „mini hyperinflaci“.

Tím hlavním důvodem, proč dolar až doposud panoval světu i přesto, že USA zrušily jeho krytí zlatem, byl důmyslný plán. V roce 1974 vznikla tajná dohoda mezi Saudskou Arábií a USA, která znamenala zrod finančního systému nového, jenž se dnes neformálně nazývá „petrodollar“. Tato dohoda zavazovala země OPEC naceňovat a prodávat ropu na trhu pouze v amerických dolarech, klíčové slovo je pouze. Dá se říct, že od té doby je dolar “krytý” ropou. Kdokoli, kdo potřeboval ropu, potřeboval nejdříve americké dolary. Spojené státy výměnou za to nabídly zemím OPEC vojenskou ochranu a zbraně. Toto zajistilo dlouhodobou poptávku po dolaru zeměmi hladovými po ropě, jež neměly dostatečné vlastní zdroje. Spousta států tak najednou musela získávat americký dolar i přes jejich velkou nechuť, jelikož věděly, že Spojené státy ho dlouhodobě tiskly více a více. 

Pozn.:

Název „petrodollar“ vznikl spojením slov „petroleum“ (což je anglicky „ropa“) a „dollar“.

V posledních letech se situace začala měnit. Role amerického dolaru jakožto světové rezervní měny postupně upadá. Čína, Rusko a Indie se snaží aktivně o oslabení pozice dolaru a uzavírají mezi sebou dohody, které jim umožňují obchodovat nejen ropu, ale i jiné komodity a zboží v jiných měnách než v dolarech. Někteří analytici věří, že „petrodolar“ utrpěl smrtelnou ránu krátce po invazi Ruska na Ukrajinu. Paradoxní je, že tuto smrtelnou ránu nezpůsobilo Rusko, ale Spojené státy samotné, a to uvalením finančních sankcí na Rusko, kdy tou nejzásadnější bylo vypovězení Ruska z finančního systému SWIFT, který umožňuje mezinárodní obchod postavený právě na dolaru.

Proč tolik nenávisti vůči petrodollaru?

Abychom si uvědomili a docenili, jak velkým privilegiem je mít pod kontrolou rezervní měnu, kterou byl doposud americký dolar, tak si uvedeme zjednodušený příklad.

Představme si malé westernové městečko, které reprezentuje zeměkouli. V tomto městečku máme pár obyvatel, kdy každý se živí jinou činností. Máme tady kováře, truhláře, farmáře, ševce, skláře, barmana, bankéře a další. Krom toho tady nechybí ani šerif. Každý z těchto obyvatel reprezentuje jeden stát. Německo je například kovářem, Francie truhlářem, Austrálie farmářem, Čína ševcem, Česko sklářem, Řecko barmanem, Švýcarsko bankéřem a tak dále. Na pořádek dohlíží Spojené státy v roli šerifa.

Městečko žije poklidným životem až na občasné neshody mezi místními, které jsou ovšem vždy rychle a hladce urovnány. Každý se věnuje své obživě a v čase, kdy tvrdě nepracuje se věnuje buď rodině, odpočinku nebo zábavě. Městečko používá jako peníze zlaté a stříbrné mince, v kterých také drží své úspory.

Jednoho dne se místní kovář promění v maskovaného banditu, co začne za pozdních večerů přepadat a okrádat ostatní obyvatele tohoto jinak poklidného městečka. Lidé mají strach v noci vycházet a už vůbec s sebou nosit nějaké peníze. Chvíli to trvá, než se místnímu šerifovi podaří banditu odhalit a dopadnout.

Potom, co je kovář na nějakou dobu uvězněn, se místní uklidí a život se začíná pomalu vracet do starých kolejí. Po této zkušenosti však mají nadále strach s sebou nosit peníze, a tak se rozhodnou, že peníze uschovají do sejfu u šerifa. Ten jim výměnou vydá směnky, co mají fungovat jako bankovky. Domluva je taková, že šerif peníze zabezpečí a zajistí, aby směnek nebylo v oběhu nikdy více, než má zlata a stříbra v úschově. Lidé se hned cítí bezpečněji. Přece jen bankovky zabírají daleko méně místa než zlaté a stříbrné mince. Druzí navíc nepoznají, kdo má u sebe kolik peněz, protože větší množství mincí je nahrazeno pár bankovkami, které se dají dobře schovat.

Uběhne nějaký čas a místní si začnou všímat drobných změn v životě šerifa. Nedávno si pořídil nové sedlo na koně a také odkoupil část pozemku od farmáře. Lidé začínají být podezíraví a někteří se raději rozhodnou vyměnit bankovky zpět za zlato a stříbro. Šerif zpočátku nic nenamítá, avšak brzy na to začíná být nervózní. Zásoby zlata a stříbra v sejfu se mu tenčí, zatímco bankovek je v oběhu stále hodně. Jen on totiž ví, že bankovek je více, než kolik má u sebe cenného kovu, jímž by měly být kryty. Stále více lidí se na něj obrací s prosbou o výběr jejich úspor. Nechtějí držet veškeré své úspory v papírových bankovkách. Jenže šerif zpanikaří a rozhodne se svolat veřejné shromáždění, na kterém oznámí, že dočasně znemožní lidem směnu bankovek zpět na zlato a stříbro. Navíc lidem zakáže používat zlaté a stříbrné mince pro běžný obchod. Nařídí lidem používat pouze bankovky, jejichž správu má pod kontrolou pouze on. K tomu dochází v roce 1971. I přesto, že se to lidem nezdá a většině se to nelíbí, tak to nakonec akceptují. Přece jen je to dočasné, a navíc šerif je tím nejnebezpečnějším člověkem ve městě a to poslední, co by kdokoli chtěl, je dostat se s ním do křížku.

Léta ubíhají, celé městečko prosperuje a nejvíc se podle všeho daří právě šerifovi. Koní už má celé stádo, přikoupil další pozemky a postavil si i novou farmu. Místním se zdá něco v nepořádku. Někteří se proto domluví, že budou mezi sebou používat pro platbu pouze zlato a stříbro namísto bankovek. To, co zatím nikdo neví, ale mnozí tuší je, že kdykoli si chce šerif něco zakoupit, jednoduše si peníze potřebné na nákup vytiskne. Problémem je, že nikdo jiný ve městečku nemá právo ani tu moc něco podobného udělat. Ostatní obyvatelé musí pro to, aby získali peníze buďto pracovat anebo prodat něco, co vlastní. Šerif si tak na rozdíl od všech ostatních může zakoupit cokoli, co si zamane a to kdykoli, jelikož potřebné peníze si obstará bez práce.

Švec jednoho dne šerifa náhodou odhalí a zpráva o tom, co šerif dělá se rychle městečkem rozšíří. To, co mnozí tušili, se tak potvrdí. Lidé jsou nespokojeni a začnou se houfně zbavovat papírových peněz a rozhodnou se navrátit zpět ke zlatým a stříbrným mincím. Faktem je, že ty natisknout nelze.

Šerif je ale vzteky bez sebe. Jeho bankovky lidé odmítají a kdykoli, kdy si chce od ostatních něco zakoupit, požadují po něm platbu ve zlatě či stříbru. Jenže toho má šerif málo a život byl o to jednoduší, když mohl kdykoli směnit kusy papíru, co vytiskl, za cokoli jiného, co si chtěl získat. Začal proto obyvatelům vyhrožovat a pod podmínkou vězení jim nařizoval nadále používat bankovky. Šerif je stále tím nejnebezpečnějším člověkem ve městečku a nikdo navíc nemá odvahu se mu vzepřít, a tak se i přes velkou nevoli šerifovi opět podřídí. Tentokrát však obyvatelé ví, co se skutečně děje a jak to, že šerif bohatnul ze všech obyvatel nejvíce.  Šerif však netuší, že se za jeho zády domlouvají, jak se vymanit z jeho nadvlády.

Americký dolar byl původně krytý zlatem a později se stal nepřímo krytý ropou.

Na půl v žertu se vtipkuje, že dolar je krytý armádou Spojených států, jelikož tento finanční systém je jí skutečně zabezpečován. To vysvětluje její celosvětové angažmá, a především to na Blízkém východě. Námořnictvo Spojených státu také zabezpečuje námořní cesty, které umožňují bezpečnou a spolehlivou přepravu jak ropy, tak zboží.

Snaha o návrat k tvrdým penězům?

Centrální banky napříč světem dlouhodobě dokupují zlato. Obrázek níže zobrazuje tuto skutečnost. Na něm je vidět celkový nákup, či prodej zlata napříč všemi centrálními bankami po světě. Červené sloupce reprezentují úbytek zlata, tzn. centrální banky celkově daleko více zlata prodávaly, než nakupovaly. Zelené sloupce reprezentují nárůst zlata ve vlastnictví centrálních bank, tzn. centrální banky celkově daleko více nakupovaly, než prodávaly. Od začátku 90. let až do roku 2008/2009 se banky převážně zlata zbavovaly. Něco se potom změnilo a banky začaly zlato opět nakupovat. A to ve velkém.

 

Tato nákupní horečka odstartovala počátkem velké finanční krize v roce 2008, kdy centrální banka Spojených států přistoupila k programu masivního kvantitativního uvolňování (zkráceně „QE“). Tento program nepředstavoval nic jiného než snahu o záchranu finančního systému. Jakým způsobem se rozhodli systém zachránit? Tiskem peněz, které daly do rukou vybraným. Vybranými byly velké americké banky a pojišťovny, kterým hrozil bankrot. Kvantitativní uvolňování tak znamenalo veliký nárůst dluhu Spojených států, který byl použit na záchranu amerických finančních institucí, jimž hrozil kolaps. Celý finanční svět to sledoval včetně centrálních bank cizích států. A ty byly zděšené. Proč? Uvědomovaly si, že situace se bude s velkou pravděpodobností nadále zhoršovat, a proto začaly aktivně pracovat na tom, jak omezit vlastnictví neustále na hodnotě klesajícího dolaru.

Je dobré si povšimnout, které státy byly v navyšování zlatých rezerv nejagresivnější. Graf níže zobrazuje porovnání velikosti zlatých rezerv v roce 2007 (levý sloupec) a 2017 (pravý sloupec). Čína, Rusko, Turecko a Indie patřili mezi nejaktivnější kupce.

 

Válka na Ukrajině není o Ukrajině

 

“První obětí války je pravda.”

– Aeschylus

Válka na Ukrajině není pouze o Ukrajině. Jedná se o boj mezi Východem a Západem, kdy Západ se snaží o zachování dosavadního uspořádání světa, zatímco Východ se snaží o jeho změnu a o to mít „větší slovo“. Dlouhou dobu státy na Východě přijímaly kritiku Západu, včetně kázání namísto toho, aby s nimi Západ komunikoval jako se sobě rovnými. Východu se to nelíbilo, jelikož nesouhlasil se všemi postoji a hodnotami Západního světa.

Rusko proto v posledních letech utvářelo nové vazby nejen s Čínou a Indií, ale i s dalším státy v Asii a na Blízkém východě. Vznikly skupiny a iniciativy jako BRICS, Nová hedvábná stezka či ASEAN. BRICS je jakousi východní alternativou G7. Nová hedvábná stezka je projekt výstavby dopravní infrastruktury pro mezinárodní obchod. ASEAN je obdobou Evropské unie mezi členy jihovýchodní Asie.

Jedná se primárně o investiční článek, a tak dáme politiku stranou. Je však potřeba zdůraznit, že konflikt na Ukrajině začal mnohem dříve před samotnou invazí Ruska. Celá tato situace je nesmírně komplikovaná a této komplikovanosti jsou si vědomi především země na Východě. Tam jsou lidé daleko více nakloněni Rusku. Otázkou je proč a její zodpovězení je nad rámec tohoto článku.

Poslední, co stojí za zmínku, je fakt, že politici hrají velice nebezpečné hry, aniž by trpěli případné negativní následky. Kdo je však vždy trpí, je obyčejný člověk a je jedno na jaké straně barikády se nachází.

Spojené státy s Evropou Rusko trestá, zatímco Asie jej vítá s otevřenou náručí

Asie je dlouhou dobou na vzestupu. Populace Číny stárne, a tak lze předpokládat zpomalení její ekonomiky, nicméně přebrat otěže se chystá Indie, která má mladou krev a entuziasmus potřebný k tomu stát se novým ekonomickým centrem světa.

Zatím se to jeví tak, že Spojené státy nebudou nahrazeny jedinou velmocí, jako například často zmiňovanou Čínou. Všechny dosavadní indicie nahrávají změnám, které nás vedou do uspořádání světa, které bude multipolární. Do světa, kde vládne několik srovnatelně silných mocností. Mezitím se ovšem může spousta věcí přihodit. Je důležité mít na paměti, že tyto změny probíhají velice pomalu a zabírají dekády. Jinými slovy to, co se nám teď odehrává před očima není výsledkem událostí posledních dvou let, ale desítek let. Co se dá konstatovat s vysokou mírou jistoty je fakt, že starý svět, jak jsme jej znali tady již není a nebude.

Rusko se tak nuceně obrací zády k Západu a směřuje do náruče Východu, který jej vnímá jako nesmírně důležitého obchodního partnera. Proč? Má totiž obrovské zdroje nerostných surovin, po nichž roste poptávka především v Asii. Není to pouze ropa a plyn, ale také uran, nikl a další suroviny. Rovněž se jedná o jednoho z největších vývozců obilí a hnojiva. Mají tady vše, co potřebuje fungující země pro svůj provoz a rostoucí Asie toto vše nezbytně potřebuje.

 

To vysvětluje, proč sankce uvalily především Západní státy. Indie a Čína, spolu se státy blízkého východu se odmítly podílet na postihu Ruska (Indie pouze slovně odsoudila útok Ruska, avšak odmítá uvalit jakékoli sankce). Sankce se tak stávají nejen neúčinné, ale postihují daleko více Západ než Rusko. V poslední době se dokonce zdá, že Rusko díky sankcím profituje daleko více než před invazí. Východ skupuje ve velkém vše, co odmítá Západ a Západ to pak často nakupuje s přirážkou právě od Východu.

Finanční útlak, aneb jedna z cest, jak se oddlužit

Evropa teď spolu se Spojenými státy ekonomicky krvácí. Na bedrech mají obrovský dluh, dohání je vysoká inflace a mluví se o útlumu ekonomiky, tj. o recesi. Jak z toho ven?

Mezi analytiky a profesionálními investory koluje názor, že státy přistoupí k tvrdším finančním restrikcím s cílem získat více majetku od těch, co nějaký majetek mají, aby mohly tento majetek použít pro pokrytí státních výdajů a snížení dluhu. Nejedná se o populární názor a ne z důvodu, že by to byl nesmysl, ale z důvodu, jaké by to mělo obrovské negativní dopady pro širokou společnost, pokud by skutečně došlo k zavádění ještě přísnějších finančních restrikcí.

Faktem je, že finanční restrikce je již v nemalé míře zavedena, a to nejčastěji ve formě různých daní (daně z pronájmu nemovitostí, daně z prodeje akcií apod.). Obyčejný člověk často platí daň z již jednou zdaněné věci. Další formy finančních restrikcí jsou různá investorská omezení, kdy se lidem s nižšími příjmy, či menším majetkem zakazuje investovat do určitých typů fondů, jako je například tzv. venture kapitál, který se zaměřuje na investování do začínajících firem s vysokém potenciálem, ale vysokou „úmrtností“. Zákonodárci tuto restrikci obhajují tím, že tak chrání „nezkušené“ investory před ztrátou kapitálu, nehledě na to, že tento kapitál „nezkušených“ investorů, jemuž je znemožněno vstup do fondů, kam mohou vstupovat pouze ti nejbohatší, může být během okamžiku promrhán v herně nebo na sportovních sázkách.  

Zavadění finančních omezení, se kromě ochrany drobných investorů, často obhajuje bojem proti praní špinavých peněz bez ohledu na to, že jakákoliv taková opatření bývají zcela neúčinná, protože jsou krátká na to, aby postihla, natož tak dopadla skutečné pachatele.

Pojďme si teď společně projít, jaká další omezení mohou být západními státy zaváděna. Mnohá z těchto omezení nemají dopad pouze na ty, co nějaký majetek mají, ale prakticky na každého obyčejného člověka.

Nejprve se začne mapováním terénu, tzn. zjistit kdo co má a kolik toho má. To už se zdá být v pohybu. Evropská unie si pohrává s myšlenkou vytvořit a zavést jednotný registr pro všechny členské státy, kde by se shromažďovaly veškeré informace o majetcích občanů EU. V současné chvíli je toto teprve ve fázi studie, která započala v roce 2021. Název studie je „Studie proveditelnosti Evropského registru majetků s ohledem na boj proti praní špinavých peněz a daňovým únikům“ a výsledky mají být publikovány začátkem roku 2023. [9]

Jakmile je terén zmapován, mohou se pak s chirurgickou přesností aplikovat konkrétní finanční postihy, mezi něž patří jednorázové zdanění majetku, což by nebylo nic nového pod sluncem. V historii k tomu došlo mnohokrát. Jako příklad můžeme zmínit událost z našich luhů a hájů, a to konkrétně měnovou reformu z roku 1953. Toto de facto představovalo jednorázově zdanění peněžního majetku všech obyvatel. [10]  

Dalším z nástrojů finanční represe je udělat státní dluhopisy atraktivnější v porovnání s jinými typy investic a dostat investory do pozice, kde si mohou vybírat pouze mezi menším zlem. Státy mohou zavést nepřiměřeně vysokou daň na nákup a prodej akcií a naopak daňově zvýhodnit nákup a držení dluhopisů takovým způsobem, kdy investování do akcií je prodělečné, zatímco investování do dluhopisů je stále prodělečné, ale méně než obchodování akcií, či držení hotovosti, kterou sžírá inflace.

V hledáčku jsou už nějakou dobu kryptoměny. Již teď je viditelná snaha zakázat používání hardwarových peněženek na území EU. Tyto peněženky se obecně označují jako „self-custody“, což se dá volně přeložit jako „ve vlastní úschově“, tedy „peněženky ve vlastní úschově“. Typickým příkladem jsou hardwarové peněženky od společností jako Trezor či Ledger. Cílem by bylo uživatele přinutit používat typ peněženek, které se označují „custodial“. To se dá přeložit jako „svěřenecké“, tedy „peněženky, jejichž správa je svěřena někomu jinému než vlastníkovi“. Typickým příkladem je například peněženka od Coinbase, jakožto aplikace na mobilu. Rozdíl mezi „self-custody“ peněženkou a „custodial“ peněženkou je následující. Pokud máte peněženku od Coinbase a stát ví, že vlastníte kryptoměny a chce je automaticky bez vašeho svolení zdanit, či je zmrazit, tak se obrátí na Coinbase s příkazem tak učinit a vy jako uživatel s tím nic nezmůžete.

Pokud však máte hardwarovou peněženku a stát ví, že vlastníte kryptoměny, tak bez vašeho svolení nic nezmůže. Navíc v takovém případě vám těžko prokáže, že kryptoměny jsou stále ve vašem vlastnictví. Můžete prohlásit, že vám bohužel peněženku někdo odcizil a zálohu nemáte. Jakýkoli následný pohyb kryptoměn má potom na svědomí „zloděj“.

 

Dále může přijít na zákaz vlastnictví zlata. Opět by se nejednalo o něco nového pod sluncem. Nejčastěji zmiňovaný příklad je ten ze Spojených států amerických, kdy v roce 1933 tehdejší prezident Franklin D. Roosevelt vydal dekret zvaný „Executive Order 6102“, který občanům zakazoval vlastnictví zlata, a to pod pohrůžkou pokuty nebo dokonce odnětí svobody. Podobně jako je tomu u zákazu hardwarových peněženek se jedná o těžko vymahatelnou záležitost. Vlastník zlata se může vymluvit, že mu bylo zlato odcizeno, zatímco ho má bezpečně zakopané doma na zahradě.

Co se týče restrikcí, tak v neposlední řadě by mohla být zrušena hotovost a mohly by se brzy zavést digitální měny. Touto cestou již směřujeme a Evropská unie usilovně pracuje na digitálním euru. O této iniciativě jsme psali v samostatném článku s názvem „Státní kryptoměny“, který si můžete přečíst zde.

Člověku se nechce věřit, že by se něco takového mohlo opakovat. Nicméně jak se říká „kdo nezná historii, tak je odsouzen si ji prožít znova“. Za tisíciletí se změnilo prakticky vše kolem nás, až na lidskou náturu samotnou, která je stále stejná.

Příležitosti, aneb jak se ochránit

I přesto, že se může zdát současná situace bezvýchodná, tak stále žijeme ve zlatých časech. Je potřeba srovnávat s minulostí a s tím, čím si prošli naši předci a za jakých okolností. Jediné, co se hroutí je to, co je nestabilní a nefunkční. Toto dává prostor něčemu novému, co by mohlo být daleko stabilnějším, robustnějším, a především přínosným pro širokou veřejnost.

V následujících letech to pro nás z investorského hlediska znamená soustředit se primárně na ochranu našeho majetku. V nejbližší době by se mohlo dařit především fyzickému zlatu a komoditám, které jsou potřeba pro chod ekonomiky a domácností. Je pravděpodobné, že Bitcoin může velice dobře na tom všem profitovat, zvlášť pokud státy budu přitvrzovat s finančním útiskem. Lidé se v takovém případě budou snažit o ochranu svého kapitálu právě útěkem do zlata či bitcoinu. Zlato je časem prověřené a u bitcoinu, to se teprve ukáže.

Bude se jednat o dlouhé období, které bude charakteristické vysokou volatilitou a nejistotou. Vůle a přesvědčení investora budou testovány znova a znova, tak je potřeba se na to psychicky připravit. V dlouhodobém horizontu bude investičních příležitostí více a více a díky současné energetické krizi a deglobalizaci máme nakročeno minimálně k renesanci ve světě energetiky. (O deglobalizaci jsme psali v článku „Defenzivní portfolio“, který si můžete přečíst zde.

Je potřeba snažit se mít nadhled a vidět věci s odstupem

Znáte ten pocit, když se nacházíte na vrcholu kopce, či hory a shlížíte směrem dolů. Člověka zaplaví pocit úlevy a následuje pocit klidu a míru. Jako by mu najednou spadl kámen ze srdce. Všechny naše starosti každodenního života se zčista jasna zdají být buďto jako maličkosti nebo dokonce zcela bezvýznamné. Pohled z výšky do dály nabízí člověku zcela jinou perspektivu. Člověk má tendenci vidět negativní situaci daleko černěji, než jaká ve skutečnosti je. I přesto, že to není lehké, měli bychom se snažit dívat na věci s nadhledem. Díky tomu začneme vidět nejen světlé stránky problémů, jež nás sužují, ale dokonce se nám začnou nabízet řešení. Začneme objevovat příležitosti, které jsme předtím neviděli.

V dalším díle se podíváme, jak se to má s tím nástupem Východu, a to konkrétně s dříve jmenovanou organizací BRICS. Zároveň se mrkneme na příležitosti s tím související.

 

 

Zdroje:

[1]       Kniha Principles for Dealing with the Changing World Order: Why Nations Succeed and Fail, autor: Ray Dalio

[2]        Our World in Data: Population growth by world region

[3]       Wikipedia: Sub-replacement fertility

[4]       Magazín The Economist: Joe Biden is determined that China should not displace America

[5]       Statista.com: The World’s Biggest Shipping Hubs

[6]       The Conversation: Countries went on a gold-buying spree before coronavirus took hold – here’s why

[7]       Investing.com: 5 Charts Show Why Gold May Be Worth Owning Now

[8]       Aljazeera: UN resolution against Ukraine invasion: Full text

[9]        Incrementum AG: In Gold We Trust report 2022; strana 57 kapitola „The Future: Financial Repression as a Permanent Condition?“

[10]     Wikipedie: Československá měnová reforma (1953)

[11]     Bitcoin Magazine: UNCOVERING THE HIDDEN COSTS OF THE PETRODOLLAR